SLOVANSKÉ JAZYKY

•  skupina středoevropských jazyků

•  společné rysy v mluvnické zásobě, ve slovní zásobě

•  společný základ praslovanština (2000 let př. n. l.): užívali ji Slované v oblasti mezi Odrou a Dněprem - nedochovala se

dělíme je na 3 skupiny:

1. západoslovanské: čeština, slovenština, polabština, horní a dolní lužická srbština, pomořanština

2. východoslovanské: ruština, běloruština, ukrajinština

3. jihoslovanské: slovinština, srbochorvatština, donština, bulharština, staroslověnština

rozlišujeme dvojí písmo:

1. latinka: čeština, slovenština, polština...

2. azbuka: ruština, běloruština, ukrajinština, bulharština... 

                                      

OBOHACOVÁNÍ SLOVNÍ ZÁSOBY

• SLOVNÍ ZÁSOBA - jsou všechna slova jednoho jazyka /spisovná i nespisovná/

• mění se rychleji než ostatní složky jazyka - souvisí to se skutečností, že některé předměty a jevy zanikají /palcát, škorně/ a nové vznikají /disketa, počítač.../

v češtině je slovní zásoba obohacována různými prostředky:

1. TVOŘENÍM SLOV

a) odvozováním: tvoření slov ze základu pomocí předpon a přípon / pře - let; let - iště /

b) skládáním: tvoření slov ze základu dvou a více slov základových

                      malo - město - malý místo - maloměsto, velký město - velkoměsto

                      oka - mžik

c) zkracováním: vznikají zkratková slova - ČEDOK, ČR, NHL, OSN, EU...

 

2. SPOJOVÁNÍ SLOV V SOUSLOVÍ

vznikají ustálená sdružená pojmenování, která mají význam jednoho slova

- př. kysličník uhelnatý, vyšší nervová činnost...

 

3. PŘEJÍMÁNÍ Z JINÝCH JAZYKŮ

slova mají mezinárodní srozumitelnost = internacionalismy

př. parfém, bižuterie, banka, laser, tenis, film...

většinou přizpůsobena výslovnost či způsob psaní

 

4. PŘEKLAD Z JINÝCH JAZYKŮ

5. ZMĚNA SLOVNÍHO VÝZNAMU

př. motýlek - 1. prvotně hmyz; 2. plavecký styl; 3. pánský doplněk...

6. UŽÍVÁNÍ SLOV ZE STARÉ ČEŠTINY

 

ROZVRSTVENÍ NÁRODNÍHO JAZYKA

• Národní jazyk: slouží sdělovacím potřebám jeho uživatelů

• rozvrstvuje se podle:

1. jazykových funkcí

2. územního vymezení

3. společenského nositele

Rozvrstvení:

I. Spisovný jazyk: reprezentativní funkce

- řídí se kodifikací /Pravidla českého pravopisu - 1993/ - normy

užití: sdělovací prostředky, škola, úřady, odborná a umělecká literatura

 

II. Nespisovný jazyk

a) NÁŘEČÍ: územní dialekt; užití: pro běžné dorozumívání, jedná se o sdělovací prostředek zeměpisně ohraničeného jazykového společenství, typický pro venkov a maloměsta

- v současné době nářečí spíše zanikají, protože dochází ke splývání venkova a města

b) OBECNÁ NÁŘEČÍ = místní nářečí: v současné době zanikají - vznikají nadnářeční celky

obecná čeština: původně interdialekt, dnes běžně dorozumívací prostředek, šíří se po celém území státu /vokno, zlatej, mlíko.../

c) PROFESIONÁLNÍ MLUVA = slang: mluva určité společenské, zájmové skupiny /studenti - bajle, kule, matika, úča...rybáři, myslivci.../

argot: mluva lidí z okraje společnosti /zloději, narkomani.../, účelem je, aby jim ostatní nerozuměli /káča, chlupatej, péčko.../

 

DRUHY SLOV

 

 

Podle ohebnosti

 

1. Slova ohebná – se skloňují nebo časují, mění svůj tvar

 

„skloňování“ – změna tvaru pomocí 1 až 7 pádu

„časování“ – změna tvaru v 1, 2, a 3 osobě

 

2. Slova neohebná -  nedají se skloňovat ani časovat, tj. nemění svůj tvar

 

Podle významu

 

1. p odstatná jména

2. přídavná zájmena                  skloňují se

3. zájmena

4. číslovky

5. slovesa – časují se – jsou ohebná

6. p říslovce

7. předložky

8. spojky                         neohebná

9. částice                        

10. citoslovce

 

 

Podle větně členské platnosti

 

a)     od podst. jm. – příslovce – mají funkci větného členu

b)     od předložek  - citoslovce  - nemohou být větným členem (slova neplnovýznamová)

 

 

 

PODSTATNÁ JMÉNA – substantiva

 

 

-        slova ohebná - skloňují se

-        názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů

 

DRUHY:

1. konkrétní – stůl, křeslo, okno

-        můžeme je smysly vnímat – jsou hmotné

 

2. abstraktní – trpělivost, spaní, láska

-        jsou to názvy vlastností a dějů – jsou nehmotné

 

1. obecná – člověk, řeka, město

-        neoznačují určitou osobu, věc

2. vlastní – Brno, Vltava, Čech, Petr Novák

-        označují určitou osobu, město…

 

Mluvnické kategorie

 

-        pád, číslo, rod a vzor

 

PÁD – 1. až 7. pád

1. kdo, co

2. koho, čeho

3. komu, čemu

4. koho, co

5. oslovujeme, voláme

6. o kom, o čem

7. s kým, čím

 

Číslo – jednotné

              - množné

 

pomnožná – kalhoty, sáňky, narozeniny…

-        tvar množného čísla i když označují jednu věc

 

hromadná – uhlí, kamení, dříví, stromoví

-        tvar jednotného čísla, znamenají více věcí

 

ROD + VZOR

Střední – město, moře, kuře (kuře bez kuřete – 2.p), stavení

Ženský – žena, růže, píseň, kost (2.p)

Mužský – životný – pán, muž, předseda, soudce

               - neživotný – hrad, les, stroj

 

 

 

PŘÍDAVNÁ JMÉNA – adjectiva

 

 

- slova ohebná → skloňují se

- označují vlastnosti podstatných jmen

- shodují se s podstatnými jmény – v pádě, čísle a rodě

 

BÍLÝ PES

BÍLÁ KOČKA

BÍLÍ PSI

 

DRUHY:

1. TVRDÁ

 

A)    složený tvar – otec je zdravý

               matka je zdravá             mění se koncovka

               dítě je zdravé

 

B)    jmenný tvar – otec je zdráv – koncovka chybí

                                                  matka je zdráva 

                                                  dítě je zdrávo                 vzor mladý

 

2. MĚKKÁ

 

- pouze tvar složený

 

jarní kvítko

         jarní květina                koncovky stejný – vzor jarní

         jarní květ