
- •2. Vývojové trendy a význam jednotlivých skupin materiálů
- •3. Progresivní materiály
- •4. Ekologické aspekty výroby materiálů
- •5. Druhy vazeb mezi atomy a molekulami V tuhých látkách
- •6. Krystalová mřížka
- •8. Druhy mřížkových poruch
- •9. Dislokace
- •10. Plošné a prostorové poruchy
- •11. Difúze V kovech a slitinách, zákony difúze
- •12. Difúzní součinitel d
- •13. Mechanismy difúze
- •S přeskoky jednotlivých atomů
- •S koordinovanými přeskoky více atomů
- •14. Napětí a deformace (složky nap., elastická a plast. Deformace, závislost nap.-def.)
- •15. Mechanismy plastické deformace, kritické skluzové napětí
- •Dvojčatění
- •16. Plastická deformace monokrystalu a polykrystalu Monokrystal
- •Polykrystal
- •17. Charakteristika deformačně zpevněného kovu
- •18. Odpevňovací pochody V kovech (statické, dynamické, mechanismus změny vl.)
- •19. Faktory ovlivňující odpevňovací pochody, kritická deformace
- •20. Druhy lomů, lineární a elasticko-plastická lomová mechanika
- •Lineární lomová mechanika
- •Elasticko-plastická lomová mechanika
- •21. Koncepce hodnocení lomového chování, lomová houževnatost
- •22. Tečení (mechanismus, křivky)
- •23. Relaxace (mechanismus, křivky)
- •24. Únava (rozdělení dle Wohlerovy křivky, fáze únavového poškození)
- •25. Lom při únavě, činitelé ovlivňující únavu materiálu
- •26. Rozdělení mechanických zkoušek
- •27. Tahová zkouška
- •28. Zkoušky lomové houževnatosti
- •29. Zkoušky únavy
- •30. Zkoušky tvrdosti
- •Brinnelova zkouška
- •Vickersova zkouška
- •Rockwellova zkouška
- •31. Zkouška rázem V ohybu, závislost vrubové houževnatosti na teplotě
- •Teploty
- •32. Základní termodynamické pojmy, fázové pravidlo, kritérium rovnováhy soustavy
- •33. Druhy fází V tuhých kovech a slitinách – dodělat!!!!
- •34. Krystalizace čistých kovů
- •35. Alotropické a polymorfní přeměny
- •36. Binární rovnovážné diagramy s úplnou rozpustností složek, pákové pravidlo
- •39. Binární rovnovážné diagramy s intermediálními fázemi
- •40. Křivka ohřevu čistého železa, teploty prodlev, hystereze – dodělat!!!!!
- •41. Definice feritu, austenitu, perlitu a ledeburitu
- •Ledeburit –Eutektikum metastabilní soustavy – směs austenitu a cementitu (pod teplotou a1 směs perlitu a cementitu). Je tvrdý a křehký.
- •42. Rovnovážný diagram Fe – Fe3c
- •43. Diagram stabilní a metastabilní soustavy železo-uhlík
- •44. Vliv Mn, Si, s a p na vlastnosti technických slitin železa
- •45. Karbidotvorné a nekarbidotvorné prvky ve slitinách železa
- •46. Prvky zavírající a otevírající oblast austenitu, schéma příslušného diagramu
- •47. Vločkovitost oceli a její potlačení
- •48. Stárnutí ocelí a jeho vliv na mechanické vlastnosti
- •49. Výroba oceli Klasické metalurgické procesy
- •50. Austenitizace
- •51. Perlitická přeměna
- •52. Martensitická přeměna
- •53. Bainitická přeměna
- •54. Ira, ara, diagramy
- •55. Přeměny při popouštění
- •56. Principy tepelného, chemicko-tepelného a tepelně-mechanického zpracování
- •57. Rozdělení hlavních skupin tz, jejich charakteristika
- •58. Prostředí tz
- •59. Druhy žíhání
- •60. Princip kalení, prokalitelnost a zakalitelnost
- •Kalitelnost je schopnost oceli dosahovat ochlazování z austenitizační teploty nerovn. Stavu.
- •61. Druhy kalení
- •62. Popouštění, účel, rozdělení
- •63. Zušlechťování, princip, použití, mechanické vlastnosti
- •64. Povrchové kalení, princip rozdělení, použití, mechanické vlastnosti
- •65. Rozdělení chemicko-tepelného zpracování
- •66. Cementování – princip, použití, mechanické vlastnosti
- •67. Nitridování – princip, použití, mechanické vlastnosti
- •68. Nitrocementování a karbonitridování – princip, použití, mechanické vlastnosti Nitrocementování
- •Karbonitridování
- •69. Tepelně mechanické zpracování – princip rozdělení, použití, mechanické vlastnosti
- •70. Rozdělení a označování ocelí
- •71. Nelegované oceli
- •72. Legované oceli Legované jakostní oceli
- •Legované ušlechtilé oceli
- •73. Svařitelné oceli se zvýšenou mezí kluzu a oceli typu Atmofix
- •74. Korozivzdorné a žáruvzdorné oceli a slitiny. Korozivzdorné
- •Žáruvzdorné
- •75. Žáropevné oceli a slitiny
- •76. Vysoko pevné oceli (mtz, Maraging, trip)
- •77. Požadavky na materiály na nástroje
- •78. Druhy nástrojových ocelí a jejich rozdělení
- •79. Nástrojové oceli nelegované
- •80. Nástrojové oceli legované
- •81. Rychlořezné oceli
- •82. Zvláštnosti tepelného zpracování nástrojových ocelí a povrch. Úpravy
- •83. Ostatní nástrojové materiály (slinuté karbidy, stellity, keramika)
- •84. Litiny (druhy, jejich stručná charakteristika)
- •85. Způsob krystalizace, struktura a vlastnosti šedé litiny
- •86. Způsob výroby a vlastnosti temperovaných litin
- •87. Způsob výroby a vlastnosti tvárné litiny
- •88. Tepelné zpracování litin
- •89. Základní vlastnosti a použití technicky nejdůležitějších neželezných kovů
- •90. Tvářené slitiny mědi (mosazi, bronzy)
- •91. Slévárenské slitiny mědi
- •92. Tvářené slitiny hliníku
- •93. Slévárenské slitiny hliníku
- •94. Titan a jeho slitiny
- •95. Materiály zpracované práškovou metalurgií
- •96. Členění polymerů, charakteristické vlastnosti základních skupin
- •103. Kompozity s vyztužujícími vlákny
- •104. Anizotropie kompozitu – charakteristika orthotopní vrstvy
- •105. Konstrukční keramika
- •106. Volba materiálu
Žáruvzdorné
Odolávají chemické korozi v plynných prostředích při vysokých teplotách (600 – 1200°C). Obsahují 7 – 25% Cr a ještě přísadu do 6% Al nebo Si.
Feritické a poloferitické Cr oceli se používají na součásti odolávající žáru i v redukčním a sirném prostředí do 850 – 1150°C.
Astenitické oceli jsou určeny pro oxidační prostředí a teploty 1000 – 1200 °C v hutním a sklářském průmyslu.
75. Žáropevné oceli a slitiny
Odolávají tečení a relaxaci v rozmez í teplot 450 – 750 °C, čímž navazují na pracovní rozsah feriticko-perlitických a bainitických ocelí pro ocelové konstrukce a vyšší teploty. Podle fázového složení matrice se dělí
feriticko-bainitické – nízký obsah C (do 0,3%), legující prvky 3% Cr do 1% Mo, V , W. Pracovní teploty nejčestěji do 580 °C. Použití na parní potrubí a součásti parních turbín.
martensitické oceli – jsou odvozeny od Cr kalitelných nerez. ocelí pomocí karbiditvirných prvků Mo, Nb, Ti, V a W. Pracovní teplota do 625°C.
austenitické oceli – převážně CrNi kombinace. Pracovní teplota do 650°C odpovídá nerez. stab. oceli typu 18-10 nebo za tepla vytvrzované oceli typu 13-13 a 17-13 s přísadami Mo a W. Vrcholnou ocelí je vytvrzovaný typ 15-35 s přísadami W, Ti, Al a B, použitelný na součásti parních turbín do 750°C.
76. Vysoko pevné oceli (mtz, Maraging, trip)
77. Požadavky na materiály na nástroje
Jsou to legované ušlechtilé oceli obsahují většinou 0,6 – 1,3% C a přísady karbidotvorných prvků (Cr, W, Mo, V), ale i nikl a křemík.
Vysoká prokalitelnost, pomalý pokles tvrdosti s rostoucí teplotou nástroje.
78. Druhy nástrojových ocelí a jejich rozdělení
Dělí se podle legujících prvků
Chromové nástrojové oceli – obsah Cr odstupňován v řadě do 2%, 5% a 12%. % Čím větší pracovní teplota nástroje, tím musí být menší obsah C. Kalí se při teplotách okolo 850°C a popouští za nízkých teplot, dostáváme HRC 62.
Niklochromové oceli – (do 5% Ni, do 2% Cr, 0,4-0,6% C), používají se na nejvýše namáhané nástroje pro tváření za studena (ražení, kalibrování), ale i za tepla (zápustkové kování). Zušlechťují se na sorbitickou strukturu a pevnost 1300 – 1600 Mpa.
Wolframované oceli – (do 10% W, 0,4 – 1,4% C), při středním legování 5% W a nižším obsahu C jsou vhodné pro nástroje k ražení a protlačování, při vyšším obsahu C se používají pro práci za tepla (střihadla, kovadla lisů). Kalení 1150°C. Popuštění na 2. tvrdost.
79. Nástrojové oceli nelegované
Určené na řezné nebo tvářící nástroje. Zpravidla nadeutektoidní (perliticko-cementitické). Na ruční nástroje zpravidla podeutektoidní, ekvivalentní ušlechtilým konstrukčním ocelím. Nadeutektoidní se kalí z 740-780 °C do vody, popouštějí se na 100-250°C. Malá prokalitelnost brání snížení houževnatosti jádra. Na obrábění dřeva, nebo méně namáhané nástroje na obrábění za studena.
80. Nástrojové oceli legované
viz otázka 78.
81. Rychlořezné oceli
Vysokolegované, ušlechtilé. 15-30% přísad (W, Mo, Cr, V, Co). 0,8-1,3%, ledeburitické. Mají více variant chemického složení v závislosti na způsobu obrábění a materiálu obrobku. Kalí se z teplot 1200-1300 °C proudem vzduchu, olejem nebo do solné lázně (500°C). Obvykle se popouštějí na druhou tvrdost, čímž dosahují min. 62 HRC. Břity si zachovávají tvrdost asi až do 600°C, což umožňuje vysoké obr. rychlosti – 80 u oceli a až 400 m.min-1 u hliníku.