63. Zušlechťování, princip, použití, mechanické vlastnosti

Je to nejdůležitější postup tepelného zpracování konstrukčních ocelí. Skládá se z martensitického kalení a popuštění při vysoké teplotě. Výsledná struktura je sorbitická, charakterizovaná velmi výhodnou kombinací pevnostních a tvárných vlastností. Při výběru ocelí k zušlechťování je třeba respektovat rozměry výrobku a prokalitelnost materiálu.

64. Povrchové kalení, princip rozdělení, použití, mechanické vlastnosti

Zvyšuje tvrdost povrchu součásti při zachovalé houževnatosti jádra, tím zlepšuje odolnost proti dynamickému namáhání i proti opotřebení.

Podle zdroje tepla rozlišujeme

• plamenem

• indukční

• laserem

65. Rozdělení chemicko-tepelného zpracování

Metody zpevňující povrch součásti, při kterých se mění nejen struktura, ale i chemické složení povrchové vrstvy. Používané postupy lze rozdělit podle toho, jestli požadovaného zvýšení vlastností dosahuje v průběhu vzniku difúzní vrstvy nebo až po tepelném zpracování nasyceného povrchu.

Sulfonitridace a boridování – obohacuje povrchovou vrstvu uhlíkem, dusíkem a sírou nebo bórem. Tenká difúzní vrstva zlepšuje kluzné vlastnosti, zvyšuje odolnost proti zadírání a opotřebení. Boridováním se dosahuje vysoké tvrdosti (až 2300 HV) a odolnosti zadírání i při vysokých teplotách.

Další druhy zpracování viz. další kapitoly.

66. Cementování – princip, použití, mechanické vlastnosti

Je to sycení povrchu součásti uhlíkem s následujícím zakalením a popouštěním na nízkou teplotu.

Postup je vhodný pro uhlíkové, nízko i vysokolegované oceli s obsahem uhlíku asi do 0,25 %,

který se cementováním zvyšuje v povrchové vrstvě na eutektoidní či mírně nadeutektoidní koncentraci. Obsah i rozložení uhlíku v této vrstvě závisí na cementačním prostředí, parametrech procesu a na složení oceli.

Může probíhat v tuhém (zásyp dřevěného uhlí a uhličitanu barnatého), kapalném ( kyanidové solné lázně) i plynném (směs vzduchu a uhlovodíků) prostředí.

Sycení uhlíkem se vzhledem k jeho rozpustnosti nejsnadněji realizuje v austenitu při teplotách 85 – 1050 °C.

Dosahuje se tím větší tvrdosti a odolnosti proti opotřebení povrchové vrstvy.

67. Nitridování – princip, použití, mechanické vlastnosti

Je to postup, při kterém se zvýší povrchová tvrdost, únavová pevnost, odolnost proti opotřebení a korozi již během sycení dusíkem.

Podstata vysoké tvrdosti nitridační vrstvy spočívá ve vzniku vysoce disperzních nitridů legujících prvků v nitridačních ocelích.

Děj probíhá buď v plynném prostředí atomárního dusíku, který se uvolňuje při štěpení čpavku za vysokých teplot nebo v solných kyanidových lázních, při teplotách 500 až 600°C doba je několik hodin. Dosahuje se jen velmi slaboučké vrstvy (desetiny mm).

Ozubená kola, vačky,….

68. Nitrocementování a karbonitridování – princip, použití, mechanické vlastnosti Nitrocementování

Rozhodující je sycení uhlíkem buď v plynné atmosféře nebo v kyanidových solných lázních za teplot 800 až 860°C. Pro obě prostředí jsou vhodné nízkouhlíkové oceli, u kterých se nitrocementací vytváří vrstva s 0,9% C a 0,3%N. Vrstva je tenčí (asi 1 mm) než u samotné cementace, ale tvrdší (600 HV). Další zpracování opět představuje kalení a popouštění při 200°C.