
- •2. Vývojové trendy a význam jednotlivých skupin materiálů
- •3. Progresivní materiály
- •4. Ekologické aspekty výroby materiálů
- •5. Druhy vazeb mezi atomy a molekulami V tuhých látkách
- •6. Krystalová mřížka
- •8. Druhy mřížkových poruch
- •9. Dislokace
- •10. Plošné a prostorové poruchy
- •11. Difúze V kovech a slitinách, zákony difúze
- •12. Difúzní součinitel d
- •13. Mechanismy difúze
- •S přeskoky jednotlivých atomů
- •S koordinovanými přeskoky více atomů
- •14. Napětí a deformace (složky nap., elastická a plast. Deformace, závislost nap.-def.)
- •15. Mechanismy plastické deformace, kritické skluzové napětí
- •Dvojčatění
- •16. Plastická deformace monokrystalu a polykrystalu Monokrystal
- •Polykrystal
- •17. Charakteristika deformačně zpevněného kovu
- •18. Odpevňovací pochody V kovech (statické, dynamické, mechanismus změny vl.)
- •19. Faktory ovlivňující odpevňovací pochody, kritická deformace
- •20. Druhy lomů, lineární a elasticko-plastická lomová mechanika
- •Lineární lomová mechanika
- •Elasticko-plastická lomová mechanika
- •21. Koncepce hodnocení lomového chování, lomová houževnatost
- •22. Tečení (mechanismus, křivky)
- •23. Relaxace (mechanismus, křivky)
- •24. Únava (rozdělení dle Wohlerovy křivky, fáze únavového poškození)
- •25. Lom při únavě, činitelé ovlivňující únavu materiálu
- •26. Rozdělení mechanických zkoušek
- •27. Tahová zkouška
- •28. Zkoušky lomové houževnatosti
- •29. Zkoušky únavy
- •30. Zkoušky tvrdosti
- •Brinnelova zkouška
- •Vickersova zkouška
- •Rockwellova zkouška
- •31. Zkouška rázem V ohybu, závislost vrubové houževnatosti na teplotě
- •Teploty
- •32. Základní termodynamické pojmy, fázové pravidlo, kritérium rovnováhy soustavy
- •33. Druhy fází V tuhých kovech a slitinách – dodělat!!!!
- •34. Krystalizace čistých kovů
- •35. Alotropické a polymorfní přeměny
- •36. Binární rovnovážné diagramy s úplnou rozpustností složek, pákové pravidlo
- •39. Binární rovnovážné diagramy s intermediálními fázemi
- •40. Křivka ohřevu čistého železa, teploty prodlev, hystereze – dodělat!!!!!
- •41. Definice feritu, austenitu, perlitu a ledeburitu
- •Ledeburit –Eutektikum metastabilní soustavy – směs austenitu a cementitu (pod teplotou a1 směs perlitu a cementitu). Je tvrdý a křehký.
- •42. Rovnovážný diagram Fe – Fe3c
- •43. Diagram stabilní a metastabilní soustavy železo-uhlík
- •44. Vliv Mn, Si, s a p na vlastnosti technických slitin železa
- •45. Karbidotvorné a nekarbidotvorné prvky ve slitinách železa
- •46. Prvky zavírající a otevírající oblast austenitu, schéma příslušného diagramu
- •47. Vločkovitost oceli a její potlačení
- •48. Stárnutí ocelí a jeho vliv na mechanické vlastnosti
- •49. Výroba oceli Klasické metalurgické procesy
- •50. Austenitizace
- •51. Perlitická přeměna
- •52. Martensitická přeměna
- •53. Bainitická přeměna
- •54. Ira, ara, diagramy
- •55. Přeměny při popouštění
- •56. Principy tepelného, chemicko-tepelného a tepelně-mechanického zpracování
- •57. Rozdělení hlavních skupin tz, jejich charakteristika
- •58. Prostředí tz
- •59. Druhy žíhání
- •60. Princip kalení, prokalitelnost a zakalitelnost
- •Kalitelnost je schopnost oceli dosahovat ochlazování z austenitizační teploty nerovn. Stavu.
- •61. Druhy kalení
- •62. Popouštění, účel, rozdělení
- •63. Zušlechťování, princip, použití, mechanické vlastnosti
- •64. Povrchové kalení, princip rozdělení, použití, mechanické vlastnosti
- •65. Rozdělení chemicko-tepelného zpracování
- •66. Cementování – princip, použití, mechanické vlastnosti
- •67. Nitridování – princip, použití, mechanické vlastnosti
- •68. Nitrocementování a karbonitridování – princip, použití, mechanické vlastnosti Nitrocementování
- •Karbonitridování
- •69. Tepelně mechanické zpracování – princip rozdělení, použití, mechanické vlastnosti
- •70. Rozdělení a označování ocelí
- •71. Nelegované oceli
- •72. Legované oceli Legované jakostní oceli
- •Legované ušlechtilé oceli
- •73. Svařitelné oceli se zvýšenou mezí kluzu a oceli typu Atmofix
- •74. Korozivzdorné a žáruvzdorné oceli a slitiny. Korozivzdorné
- •Žáruvzdorné
- •75. Žáropevné oceli a slitiny
- •76. Vysoko pevné oceli (mtz, Maraging, trip)
- •77. Požadavky na materiály na nástroje
- •78. Druhy nástrojových ocelí a jejich rozdělení
- •79. Nástrojové oceli nelegované
- •80. Nástrojové oceli legované
- •81. Rychlořezné oceli
- •82. Zvláštnosti tepelného zpracování nástrojových ocelí a povrch. Úpravy
- •83. Ostatní nástrojové materiály (slinuté karbidy, stellity, keramika)
- •84. Litiny (druhy, jejich stručná charakteristika)
- •85. Způsob krystalizace, struktura a vlastnosti šedé litiny
- •86. Způsob výroby a vlastnosti temperovaných litin
- •87. Způsob výroby a vlastnosti tvárné litiny
- •88. Tepelné zpracování litin
- •89. Základní vlastnosti a použití technicky nejdůležitějších neželezných kovů
- •90. Tvářené slitiny mědi (mosazi, bronzy)
- •91. Slévárenské slitiny mědi
- •92. Tvářené slitiny hliníku
- •93. Slévárenské slitiny hliníku
- •94. Titan a jeho slitiny
- •95. Materiály zpracované práškovou metalurgií
- •96. Členění polymerů, charakteristické vlastnosti základních skupin
- •103. Kompozity s vyztužujícími vlákny
- •104. Anizotropie kompozitu – charakteristika orthotopní vrstvy
- •105. Konstrukční keramika
- •106. Volba materiálu
63. Zušlechťování, princip, použití, mechanické vlastnosti
Je to nejdůležitější postup tepelného zpracování konstrukčních ocelí. Skládá se z martensitického kalení a popuštění při vysoké teplotě. Výsledná struktura je sorbitická, charakterizovaná velmi výhodnou kombinací pevnostních a tvárných vlastností. Při výběru ocelí k zušlechťování je třeba respektovat rozměry výrobku a prokalitelnost materiálu.
64. Povrchové kalení, princip rozdělení, použití, mechanické vlastnosti
Zvyšuje tvrdost povrchu součásti při zachovalé houževnatosti jádra, tím zlepšuje odolnost proti dynamickému namáhání i proti opotřebení.
Podle zdroje tepla rozlišujeme
plamenem
indukční
laserem
65. Rozdělení chemicko-tepelného zpracování
Metody zpevňující povrch součásti, při kterých se mění nejen struktura, ale i chemické složení povrchové vrstvy. Používané postupy lze rozdělit podle toho, jestli požadovaného zvýšení vlastností dosahuje v průběhu vzniku difúzní vrstvy nebo až po tepelném zpracování nasyceného povrchu.
Sulfonitridace a boridování – obohacuje povrchovou vrstvu uhlíkem, dusíkem a sírou nebo bórem. Tenká difúzní vrstva zlepšuje kluzné vlastnosti, zvyšuje odolnost proti zadírání a opotřebení. Boridováním se dosahuje vysoké tvrdosti (až 2300 HV) a odolnosti zadírání i při vysokých teplotách.
Další druhy zpracování viz. další kapitoly.
66. Cementování – princip, použití, mechanické vlastnosti
Je to sycení povrchu součásti uhlíkem s následujícím zakalením a popouštěním na nízkou teplotu.
Postup je vhodný pro uhlíkové, nízko i vysokolegované oceli s obsahem uhlíku asi do 0,25 %,
který se cementováním zvyšuje v povrchové vrstvě na eutektoidní či mírně nadeutektoidní koncentraci. Obsah i rozložení uhlíku v této vrstvě závisí na cementačním prostředí, parametrech procesu a na složení oceli.
Může probíhat v tuhém (zásyp dřevěného uhlí a uhličitanu barnatého), kapalném ( kyanidové solné lázně) i plynném (směs vzduchu a uhlovodíků) prostředí.
Sycení uhlíkem se vzhledem k jeho rozpustnosti nejsnadněji realizuje v austenitu při teplotách 85 – 1050 °C.
Dosahuje se tím větší tvrdosti a odolnosti proti opotřebení povrchové vrstvy.
67. Nitridování – princip, použití, mechanické vlastnosti
Je to postup, při kterém se zvýší povrchová tvrdost, únavová pevnost, odolnost proti opotřebení a korozi již během sycení dusíkem.
Podstata vysoké tvrdosti nitridační vrstvy spočívá ve vzniku vysoce disperzních nitridů legujících prvků v nitridačních ocelích.
Děj probíhá buď v plynném prostředí atomárního dusíku, který se uvolňuje při štěpení čpavku za vysokých teplot nebo v solných kyanidových lázních, při teplotách 500 až 600°C doba je několik hodin. Dosahuje se jen velmi slaboučké vrstvy (desetiny mm).
Ozubená kola, vačky,….
68. Nitrocementování a karbonitridování – princip, použití, mechanické vlastnosti Nitrocementování
Rozhodující je sycení uhlíkem buď v plynné atmosféře nebo v kyanidových solných lázních za teplot 800 až 860°C. Pro obě prostředí jsou vhodné nízkouhlíkové oceli, u kterých se nitrocementací vytváří vrstva s 0,9% C a 0,3%N. Vrstva je tenčí (asi 1 mm) než u samotné cementace, ale tvrdší (600 HV). Další zpracování opět představuje kalení a popouštění při 200°C.