
- •2. Vývojové trendy a význam jednotlivých skupin materiálů
- •3. Progresivní materiály
- •4. Ekologické aspekty výroby materiálů
- •5. Druhy vazeb mezi atomy a molekulami V tuhých látkách
- •6. Krystalová mřížka
- •8. Druhy mřížkových poruch
- •9. Dislokace
- •10. Plošné a prostorové poruchy
- •11. Difúze V kovech a slitinách, zákony difúze
- •12. Difúzní součinitel d
- •13. Mechanismy difúze
- •S přeskoky jednotlivých atomů
- •S koordinovanými přeskoky více atomů
- •14. Napětí a deformace (složky nap., elastická a plast. Deformace, závislost nap.-def.)
- •15. Mechanismy plastické deformace, kritické skluzové napětí
- •Dvojčatění
- •16. Plastická deformace monokrystalu a polykrystalu Monokrystal
- •Polykrystal
- •17. Charakteristika deformačně zpevněného kovu
- •18. Odpevňovací pochody V kovech (statické, dynamické, mechanismus změny vl.)
- •19. Faktory ovlivňující odpevňovací pochody, kritická deformace
- •20. Druhy lomů, lineární a elasticko-plastická lomová mechanika
- •Lineární lomová mechanika
- •Elasticko-plastická lomová mechanika
- •21. Koncepce hodnocení lomového chování, lomová houževnatost
- •22. Tečení (mechanismus, křivky)
- •23. Relaxace (mechanismus, křivky)
- •24. Únava (rozdělení dle Wohlerovy křivky, fáze únavového poškození)
- •25. Lom při únavě, činitelé ovlivňující únavu materiálu
- •26. Rozdělení mechanických zkoušek
- •27. Tahová zkouška
- •28. Zkoušky lomové houževnatosti
- •29. Zkoušky únavy
- •30. Zkoušky tvrdosti
- •Brinnelova zkouška
- •Vickersova zkouška
- •Rockwellova zkouška
- •31. Zkouška rázem V ohybu, závislost vrubové houževnatosti na teplotě
- •Teploty
- •32. Základní termodynamické pojmy, fázové pravidlo, kritérium rovnováhy soustavy
- •33. Druhy fází V tuhých kovech a slitinách – dodělat!!!!
- •34. Krystalizace čistých kovů
- •35. Alotropické a polymorfní přeměny
- •36. Binární rovnovážné diagramy s úplnou rozpustností složek, pákové pravidlo
- •39. Binární rovnovážné diagramy s intermediálními fázemi
- •40. Křivka ohřevu čistého železa, teploty prodlev, hystereze – dodělat!!!!!
- •41. Definice feritu, austenitu, perlitu a ledeburitu
- •Ledeburit –Eutektikum metastabilní soustavy – směs austenitu a cementitu (pod teplotou a1 směs perlitu a cementitu). Je tvrdý a křehký.
- •42. Rovnovážný diagram Fe – Fe3c
- •43. Diagram stabilní a metastabilní soustavy železo-uhlík
- •44. Vliv Mn, Si, s a p na vlastnosti technických slitin železa
- •45. Karbidotvorné a nekarbidotvorné prvky ve slitinách železa
- •46. Prvky zavírající a otevírající oblast austenitu, schéma příslušného diagramu
- •47. Vločkovitost oceli a její potlačení
- •48. Stárnutí ocelí a jeho vliv na mechanické vlastnosti
- •49. Výroba oceli Klasické metalurgické procesy
- •50. Austenitizace
- •51. Perlitická přeměna
- •52. Martensitická přeměna
- •53. Bainitická přeměna
- •54. Ira, ara, diagramy
- •55. Přeměny při popouštění
- •56. Principy tepelného, chemicko-tepelného a tepelně-mechanického zpracování
- •57. Rozdělení hlavních skupin tz, jejich charakteristika
- •58. Prostředí tz
- •59. Druhy žíhání
- •60. Princip kalení, prokalitelnost a zakalitelnost
- •Kalitelnost je schopnost oceli dosahovat ochlazování z austenitizační teploty nerovn. Stavu.
- •61. Druhy kalení
- •62. Popouštění, účel, rozdělení
- •63. Zušlechťování, princip, použití, mechanické vlastnosti
- •64. Povrchové kalení, princip rozdělení, použití, mechanické vlastnosti
- •65. Rozdělení chemicko-tepelného zpracování
- •66. Cementování – princip, použití, mechanické vlastnosti
- •67. Nitridování – princip, použití, mechanické vlastnosti
- •68. Nitrocementování a karbonitridování – princip, použití, mechanické vlastnosti Nitrocementování
- •Karbonitridování
- •69. Tepelně mechanické zpracování – princip rozdělení, použití, mechanické vlastnosti
- •70. Rozdělení a označování ocelí
- •71. Nelegované oceli
- •72. Legované oceli Legované jakostní oceli
- •Legované ušlechtilé oceli
- •73. Svařitelné oceli se zvýšenou mezí kluzu a oceli typu Atmofix
- •74. Korozivzdorné a žáruvzdorné oceli a slitiny. Korozivzdorné
- •Žáruvzdorné
- •75. Žáropevné oceli a slitiny
- •76. Vysoko pevné oceli (mtz, Maraging, trip)
- •77. Požadavky na materiály na nástroje
- •78. Druhy nástrojových ocelí a jejich rozdělení
- •79. Nástrojové oceli nelegované
- •80. Nástrojové oceli legované
- •81. Rychlořezné oceli
- •82. Zvláštnosti tepelného zpracování nástrojových ocelí a povrch. Úpravy
- •83. Ostatní nástrojové materiály (slinuté karbidy, stellity, keramika)
- •84. Litiny (druhy, jejich stručná charakteristika)
- •85. Způsob krystalizace, struktura a vlastnosti šedé litiny
- •86. Způsob výroby a vlastnosti temperovaných litin
- •87. Způsob výroby a vlastnosti tvárné litiny
- •88. Tepelné zpracování litin
- •89. Základní vlastnosti a použití technicky nejdůležitějších neželezných kovů
- •90. Tvářené slitiny mědi (mosazi, bronzy)
- •91. Slévárenské slitiny mědi
- •92. Tvářené slitiny hliníku
- •93. Slévárenské slitiny hliníku
- •94. Titan a jeho slitiny
- •95. Materiály zpracované práškovou metalurgií
- •96. Členění polymerů, charakteristické vlastnosti základních skupin
- •103. Kompozity s vyztužujícími vlákny
- •104. Anizotropie kompozitu – charakteristika orthotopní vrstvy
- •105. Konstrukční keramika
- •106. Volba materiálu
60. Princip kalení, prokalitelnost a zakalitelnost
Cílem je zvýšení tvrdosti, pevnosti a odolnosti proti opotřebení. Důležitá je kalící teplota, při které je ocel před ochlazením austenitizována. Kalící teplota 30-50°C nad Ac3 pro podeutektoidní oceli, pro nadeutektoidní stačí jen o 20°C nad Ac1. Důležité je intenzivní chlazení, aby se zajistilo vytvoření martenzitu nebo bainitu a aby nezpůsobilo trhliny. Klasickými médii jsou voda, vzduch, olej, vodní roztoky solí a alkalií. Moderní jsou prostředí na bázi polymerů. Záleží i na velikosti , rozměrech, tvaru a hmotnosti materiálu.
Kalitelnost je schopnost oceli dosahovat ochlazování z austenitizační teploty nerovn. Stavu.
Zakalitelnost dána max. tvrdostí po kalení, závisí na obsahu uhlíku rozp. v austenitu.
Prokalitelnost informuje o možnosti zakalení součásti do určité hloubky. Za zakalený se považuje materiál se strukturou tvořenou minimálně 50% martensitu. Závisí na složení oceli (IRA, ARA), rychlosti ochlazování, velikosti zrna (čím menší, tím lepší prokalitelnost). Stanovuje se Jominiho zkouškou. Určuje se kritický průměr prokalitelnosti Dk. Stanovuje se pás prokalitelnosti, protože není chem. homogenní. Při požadavku na prokalitelnost se uvádí minimální nebo max. vzdálenost od čela , nebo min/max tvrdost v urč. vzdálenosti.
61. Druhy kalení
Základní kalení – nejjednodušší, teplota klesá plynule pod Ms, kdy začne transformace austenitu na martensit. Vznikají velká zbytková napětí – nevhodné pro složité obrobky.
Lomené kalení – začíná ochlazováním nadkritickou rychlostí k potlačení perlitické přeměny (např ve vodě) a pokračuje ochlazením v mírnějším prostředí (olej). Tím se zmenšuje rozdíl teplot na povrchu a ve středu výrobku a snižují se tepelná napětí.
Termální kalení – dovoluje vyrovnat teploty v celém objemu kaleného předmětu, snížit tepelná napětí a zmenšit deformaci díky prodlevě nad teplotou Ms. Ochlazení probíhá na vzduchu. Vhodné pro složitější tenkostěnné výrobky z oceli s bainitickou oblastí posunutou dostatečně vpravo.
Kalení zmrazováním – vyžaduje dochlazení ve zmrazovacích lázních (až –70°C). které má zabránit stabilizaci ZA (zbytkový austenit) u ocelí s nízkými teplotami Ms a Mf. Aplikuje se na výrobky pracující při záporných teplotách, u měřících přístrojů a u ocelí na ložiska, kde se vyžaduje tvarová stabilita.
Kalení nepřetržité bainitické – provádí se u ocelí s bainitickou oblastí významně posunutou doleva. Výslednou strukturu tvoří směs bainitu, martensitu a zbytkového austenitu,
Kalení izotermické – je podobné termálnímu. Prodleva však trvá v oblasti bainitické přeměny až do ukončení izotermického rozpadu austenitu. Tepelná i strukturální napětí jsou minimální, bez nebezpečí deformace a vzniku trhlin. Výroba drátů s vysokou pevností – tzv. patentování
Kalení povrchové – plamenem
- indukční
- laserem
62. Popouštění, účel, rozdělení
Následuje po kalení.Ohřevem zakalené oceli na teploty nepřevyšující Ac1 dochází k rozpadu martensitu a k přeměně zbytkového austenitu. Změny závisí hlavně na vhodně zvolené teplotě.
popouštění při nízkých teplotách – do 300 až 350 °C, které snižuje zbytková napětí po kalení, zmenšuje obsah ZA a stabilizuje rozměry.
popouštění při vyšších teplotách – nad 450°C, při kterém dochází k úplnému rozpadu martensitu, což se projevuje znatelným poklesem tvrdosti a pevnosti, ale také růstem plasticity a houževnatosti.