
- •2. Vývojové trendy a význam jednotlivých skupin materiálů
- •3. Progresivní materiály
- •4. Ekologické aspekty výroby materiálů
- •5. Druhy vazeb mezi atomy a molekulami V tuhých látkách
- •6. Krystalová mřížka
- •8. Druhy mřížkových poruch
- •9. Dislokace
- •10. Plošné a prostorové poruchy
- •11. Difúze V kovech a slitinách, zákony difúze
- •12. Difúzní součinitel d
- •13. Mechanismy difúze
- •S přeskoky jednotlivých atomů
- •S koordinovanými přeskoky více atomů
- •14. Napětí a deformace (složky nap., elastická a plast. Deformace, závislost nap.-def.)
- •15. Mechanismy plastické deformace, kritické skluzové napětí
- •Dvojčatění
- •16. Plastická deformace monokrystalu a polykrystalu Monokrystal
- •Polykrystal
- •17. Charakteristika deformačně zpevněného kovu
- •18. Odpevňovací pochody V kovech (statické, dynamické, mechanismus změny vl.)
- •19. Faktory ovlivňující odpevňovací pochody, kritická deformace
- •20. Druhy lomů, lineární a elasticko-plastická lomová mechanika
- •Lineární lomová mechanika
- •Elasticko-plastická lomová mechanika
- •21. Koncepce hodnocení lomového chování, lomová houževnatost
- •22. Tečení (mechanismus, křivky)
- •23. Relaxace (mechanismus, křivky)
- •24. Únava (rozdělení dle Wohlerovy křivky, fáze únavového poškození)
- •25. Lom při únavě, činitelé ovlivňující únavu materiálu
- •26. Rozdělení mechanických zkoušek
- •27. Tahová zkouška
- •28. Zkoušky lomové houževnatosti
- •29. Zkoušky únavy
- •30. Zkoušky tvrdosti
- •Brinnelova zkouška
- •Vickersova zkouška
- •Rockwellova zkouška
- •31. Zkouška rázem V ohybu, závislost vrubové houževnatosti na teplotě
- •Teploty
- •32. Základní termodynamické pojmy, fázové pravidlo, kritérium rovnováhy soustavy
- •33. Druhy fází V tuhých kovech a slitinách – dodělat!!!!
- •34. Krystalizace čistých kovů
- •35. Alotropické a polymorfní přeměny
- •36. Binární rovnovážné diagramy s úplnou rozpustností složek, pákové pravidlo
- •39. Binární rovnovážné diagramy s intermediálními fázemi
- •40. Křivka ohřevu čistého železa, teploty prodlev, hystereze – dodělat!!!!!
- •41. Definice feritu, austenitu, perlitu a ledeburitu
- •Ledeburit –Eutektikum metastabilní soustavy – směs austenitu a cementitu (pod teplotou a1 směs perlitu a cementitu). Je tvrdý a křehký.
- •42. Rovnovážný diagram Fe – Fe3c
- •43. Diagram stabilní a metastabilní soustavy železo-uhlík
- •44. Vliv Mn, Si, s a p na vlastnosti technických slitin železa
- •45. Karbidotvorné a nekarbidotvorné prvky ve slitinách železa
- •46. Prvky zavírající a otevírající oblast austenitu, schéma příslušného diagramu
- •47. Vločkovitost oceli a její potlačení
- •48. Stárnutí ocelí a jeho vliv na mechanické vlastnosti
- •49. Výroba oceli Klasické metalurgické procesy
- •50. Austenitizace
- •51. Perlitická přeměna
- •52. Martensitická přeměna
- •53. Bainitická přeměna
- •54. Ira, ara, diagramy
- •55. Přeměny při popouštění
- •56. Principy tepelného, chemicko-tepelného a tepelně-mechanického zpracování
- •57. Rozdělení hlavních skupin tz, jejich charakteristika
- •58. Prostředí tz
- •59. Druhy žíhání
- •60. Princip kalení, prokalitelnost a zakalitelnost
- •Kalitelnost je schopnost oceli dosahovat ochlazování z austenitizační teploty nerovn. Stavu.
- •61. Druhy kalení
- •62. Popouštění, účel, rozdělení
- •63. Zušlechťování, princip, použití, mechanické vlastnosti
- •64. Povrchové kalení, princip rozdělení, použití, mechanické vlastnosti
- •65. Rozdělení chemicko-tepelného zpracování
- •66. Cementování – princip, použití, mechanické vlastnosti
- •67. Nitridování – princip, použití, mechanické vlastnosti
- •68. Nitrocementování a karbonitridování – princip, použití, mechanické vlastnosti Nitrocementování
- •Karbonitridování
- •69. Tepelně mechanické zpracování – princip rozdělení, použití, mechanické vlastnosti
- •70. Rozdělení a označování ocelí
- •71. Nelegované oceli
- •72. Legované oceli Legované jakostní oceli
- •Legované ušlechtilé oceli
- •73. Svařitelné oceli se zvýšenou mezí kluzu a oceli typu Atmofix
- •74. Korozivzdorné a žáruvzdorné oceli a slitiny. Korozivzdorné
- •Žáruvzdorné
- •75. Žáropevné oceli a slitiny
- •76. Vysoko pevné oceli (mtz, Maraging, trip)
- •77. Požadavky na materiály na nástroje
- •78. Druhy nástrojových ocelí a jejich rozdělení
- •79. Nástrojové oceli nelegované
- •80. Nástrojové oceli legované
- •81. Rychlořezné oceli
- •82. Zvláštnosti tepelného zpracování nástrojových ocelí a povrch. Úpravy
- •83. Ostatní nástrojové materiály (slinuté karbidy, stellity, keramika)
- •84. Litiny (druhy, jejich stručná charakteristika)
- •85. Způsob krystalizace, struktura a vlastnosti šedé litiny
- •86. Způsob výroby a vlastnosti temperovaných litin
- •87. Způsob výroby a vlastnosti tvárné litiny
- •88. Tepelné zpracování litin
- •89. Základní vlastnosti a použití technicky nejdůležitějších neželezných kovů
- •90. Tvářené slitiny mědi (mosazi, bronzy)
- •91. Slévárenské slitiny mědi
- •92. Tvářené slitiny hliníku
- •93. Slévárenské slitiny hliníku
- •94. Titan a jeho slitiny
- •95. Materiály zpracované práškovou metalurgií
- •96. Členění polymerů, charakteristické vlastnosti základních skupin
- •103. Kompozity s vyztužujícími vlákny
- •104. Anizotropie kompozitu – charakteristika orthotopní vrstvy
- •105. Konstrukční keramika
- •106. Volba materiálu
1. Rozdělení a charakteristika technických materiálů
Kovy
Vysoké moduly pružnosti, houževnaté, dobře tvařitelné, dobrá tepelná a elektrická vodivost.
Menší odolnost proti korozi. Vlastnostmi mezi keramikou a polymery. Možno dále zpevňovat
legováním a tepelným zpracováním.
Keramické a skleněné materiály
Vysoké moduly pružnosti, ale jsou křehké. Vysoká tuhost, tvrdost, odolnost proti opotřebení a vysokým teplotám. Výborná korozívní odolnost.
Polymery a elastomery
Nízké moduly pružnosti, pevné a lehké, teplotně závislé vlastnosti, dobrá tvárnost, korozivzdornost, nízký koeficient tření.
Kompozity
Spojují vlastnosti materiálů, které je tvoří. Drahé, ale je možno dosáhnout přesně požadovaných vlastností, „ušít na míru“.
2. Vývojové trendy a význam jednotlivých skupin materiálů
Materiály zaujímaly vždy významné postavení ve vývoji lidské společnosti. Podle nich byly pojmenovány i vývojové etapy lidstva (doba kamenná...). Rozvoj technických věd a výroby je často limitován materiálem, jenž je k dispozici. Na výrobě materiálů se dnes podílejí specialisté z různých oborů. Do běžné praxe pronikají materiály původně určené pro vojenskou či kosmickou techniku. V současnosti máme k dispozici až 80000 různých materiálů a přes snahu snížení tohoto počtu, stále přibývají další. To stěžuje jejich výběr. Ten je nutno provázet ve vazbě na dostupné výrobní technologie, užitné vlastnosti výrobku, jeho cenu a vliv na životní prostředí. Zatímco v minulých letech hrály rozhodující roli kovové materiály, dnes bývají nahrazovány perspektivními materiály s lepšími užitnými vlastnostmi. Tak tomu bude i dál. Dnes můžeme konstrukční materiály rozdělit do čtyř skupin: kovy, keramické a skleněné materiály, polymery a elastomery, kompozity.
3. Progresivní materiály
Nejde nutně o materiály nové, často jen vylepšování již existujících materiálů, což je levnější a výhodnější z hlediska trhu. Vývoj nového materiálu vždy nutně nevede k jeho uvedení na trh, ať již z důvodu nezdaru při vývoji, nebo cenové nedostupnosti. Mezi perspektivní materiály patři například keramika, kompozity, nanokrystaly a mikrokrystaly, kovová skla, kovy s tvarovou pamětí, inteligentní materiály.
4. Ekologické aspekty výroby materiálů
surovinová náročnost (těžba rud pro výrobu železa a jeho slitin)
energetická náročnost (hliník z bauxitu)
bezpečnost a dlouhodobá spolehlivost konstrukce (kontejnery na vyhořelé jad. palivo)
možnost recyklace
toxicita
Mezi toxické prvky, které škodí již ve stopovém množství patři například As, Cd, Hg, Se, Th
Prvky, které škodí ve větším množství jsou například Co, Ni, Pb, V, Zn.
Recyklace
nejlepší u železa a neželezných kovů, keramik
z plastů se recykluje pouze cca 60 %
pro recyklaci je dobrá minimalizace počtu materiálů v jednom výrobku, případně spojení materiálů demontovatelným způsobem (což může negativně ovlivnit možnost dosažení finálních užitných vlastností.)
5. Druhy vazeb mezi atomy a molekulami V tuhých látkách
Iontová vazba
Platí pro prvky, jež jsou v tabulce blízko vzácných plynů. Mohou přijmout či odevzdat malý počet elektronů. Pohyb elektronů se řídí schopností atomu přitahovat valenční elektrony. Ionty se přitahují elstat silami, vznikají pouze polární molekuly. Sloučeniny s touto vazbou jsou v roztoku či tavenině elektricky vodivé.
Kovalentní vazba
Sdílení jedné nebo více dvojic valenčních elektronů (na rozdíl od vazby iontové). Je nepolární u vazeb atomů stejného prvku, u jiných (HCl) je nestejná vzdálenost elektronů od jader a vykazuje jistou polaritu. Variantou je vazba koordinačně-kovalentní, se stejnými vlastnostmi, ale jiným mechanismem vzniku, kdy jeden atom poskytne elektrony a druhý volné místo v orbitalu.
Kovová vazba
Umožňuje valenčním elektronům volný pohyb na způsob „plynu“, což vyvolává vazebné síly. Velká pohyblivost je příčinou značné elektrické vodivosti.
Vodíková vazba
Vzniká v důsledku vazby vodíku se silně elektronegativním prvkem (F, N, O), čímž na vodíku převáží kladný elektrický náboj protonu. Dochází ke vzniku parciálních nábojů. Vodíkový kationt se pak může vázat elektrostaticky na jiný atom. Příkladem je například molekula H2O.
Energie vazby
Minimální práce , kterou je nutno dodat na oddálení atomů do takové vzdálenosti, kdy zůstanou volné. Při vytvoření vazby zaujímají atomy rovnovážnou vzdálenost, kde jsou odpudivé síly kompenzovány silami přitažlivými. Energetická rovnováha je základem stability vazby.