• Výkonná moc

- náleží premiérovi (nebo kancléři)

- vláda je parlamentu politicky odpovědná -> myšlenky kontroly vlády společností – nemůže vzniknout diktátorská vláda!!

1. vlády, které jsou schopny ujmout se funkce = získají důvěru Parlamentu

2. vlády, které jsou schopné vládnout = získají podporu Parlamentu pro své návrhy

= systém Velké Británie

3. menšinové vyjednávající vlády – legislativní koalice -> shodnou se na ní ty nejsilnější strany

- dělení tohoto režimu podle charakteru vztahu vlády s Parlamentem:

• PREMIÉRSKÝ parlamentarismus – stabilnější, účinnější

-> „silný britský“ = premiér dominuje vládě a vláda parlamentu

- bipartismus = systém 2 polit. stran -> nemůže vzniknou koaliční vláda

-> „slabý německý“ = proporční volební systém a funguje na principu 2,5 politických stran

- konstruktivní hlasování o nedůvěře = může vyjádřit nedůvěru v případě, že se shodnou na nástupci – posiluje vládu, aby posílila svůj mandát

- v Německu, Polsku, Maďarsku, Slovinsku

• Parlamentarismus s PŘEVAHOU ZÁKONODÁRNÉHO SBORU

= vláda zde zcela závislá na zákonodárném sboru

- významné postavení politických stran

- nestabilní, neúčinný – vše je zdlouhavé

• STRANICKY KONTROLOVANÝ parlamentarismus

- partitokracie = vše se odvozuje od politic. Stran

- kritérium pro fungování je propojení stran

- typické pro Itálii (1948-1994 první republika)

Vztah premiér - zbytek vlády

►prvního nad nerovnými (UK) = hlavní představitel výkonné moci je vůdcem strany

►prvního mezi nerovnými (Německo) = nemusí být oficiálním vůdcem strany

►prvního mezi rovnými(ČR) = stojí a padá se svými ministry, má nad nimi

malou kontrolu

• PREZIDENSTKÝ režim

- spjat výlučně s republikánským uspořádáním

- prezident volený přímo, nebo principem zachovávajícím princip přímé volby

- opírá se o dělbu moci – chápáno daleko výrazněji než v tom parlamentním

- výkonná moc je od moci zákonodárné striktně oddělena -> prezident je přímým nadřízeným té výkonné moci

- exekutiva není parlamentu politicky odpovědná

- vzájemné omezování moci výkonné = „systém brzd a protivah“ (prezident nemůže rozpustit parlament a rušit jeho zasedání)

- hlava státu získává svůj mandát ve všeobecných volbách

- nesetkáme se zde s vyjadřováním důvěry či nedůvěry vládě -> Parlament tedy nemůže politicky svrhnout prezidenta -> je nucen spolupracovat s parlamentem

- spíše v Americe – jihoamerický*severoamerický

• POLOPREZIDENTSKÝ režim

- prosadil se v některých významných zemích – Francie, Polsko, Rusko

- prezident je volen v přímých a všeobecných volbách

- exekutivní dualismus = 2 hlavy státu: prezident * premiér -> jde o to, kdo je skutečně tím leadrem výkonné moci

- prezident se každodenně zapojuje do politic. života

- problém kohabitace = období nesouhlasných většin -> minimalizuje se funkce prezidenta

- prezident jmenuje premiéra a ministry

- exekutiva je politicky odpovědná vůči parlamentu

• ŠVÝCARSKÝ režim

= direktoriální systém = systém vlády parlamentu

- neopírá se o dělbu moci

- výkonná moc je omezena, je závislá na té zákonodárné -> vysoká koncentrace moci v zákonodárném sboru (Spolkové shromáždění)

- sedmičlenná vláda = výbor parlamentu

- prezident je volen na roční funkční období a je jedním ze 7 ministrů Spolkové rady (vlády)

- je obohacen o prvky přímé demokracie (zástupci lidu se podílejí na politice)

= komplexní politický řád, jakožto způsob vládnutí prostřednictvím lidí > přímo

> nepřímo

= názor člověka na život, na společnost a na fungování světa -> člověk je ochotný akceptovat to, že se musí podřídit té většině

=> doslovný překlad znamená „vláda lidu“ (problém s definicí pojmu lid)

Teorie demokracie

• NORMATIVNÍ teorie demokracie

=> popisuje, jak by měla společnost vypadat, abychom o ní mohli říct, že je demokratická -> snaží se vytvořit ideál demokracie (prvním krokem byly svobodné volby)

=> určit základní hodnoty demokracie (svobodné volby, zformování systému občanské společnosti)

• EMPIRICKÁ teorie demokracie

= popisuje, jakých podob ty obecné principy demokracie nabývají v praxi – sleduje vývojové tendence, porovnává demokracie v Evropě

• FUNKČNÍ teorie demokracie

= popisuje, jak jsou jednotlivé principy demokracie aplikovány v praxi (principy rozhodování, principy většiny)

• PROCESNÍ teorie demokracie

= jakými způsoby se lid může podílet na výkonu moci – př. účast na volbách, možnost odvolávat zvolené zástupce