= mladá společenská věda, která vznikla v 19. století
- v ČR se politologie samostatně rozvíjí až po 1989
-> zkoumá VLÁDU * POLITIKY – jak je společnost řízena, kdo má moc!!
-> vychází ze sociologie - zakladatelé August Comte a Max Weber, případně Raymond Aron
Comteův POZITIVISMUS
= způsob myšlení, který se chce vyhnout spekulaci a vycházet jen z „daného“ = z jednotlivých ověřitelných faktů
-> je kriticky zaměřen proti metafyzice, ontologii a všem spekulativně orientovaným filosofiím
-> snaha odkládat vědy k více empirickému poznání
Aron a jeho „primát politiky“
-> to, jak se vybírají vládnoucí, a způsob, jakým vykonávají moc, nám odhaluje lidský nebo nelidský ráz celého společenského systému
Max Weber
-> mocenské pojetí politiky - jaký význam má moc v politice * jak kdo dosahuje moci * jak ji využívá
Filozofické kořeny politologie sahají až do starého Řecka:
1. Normativně-ontologické pojetí
- jde o zjevně nejstarší a nejtradičnější pojem politiky
=> hledání hodnot, které by měly naplnit náš život
- ontologie = učení o bytí
- politika od slova „Polis“ (stát)
2. Platon a jeho „Teorie ideálního státu“ - dílo Ústava
-> kladl důraz na individuální vlastnosti člověka
-> vnitřní život je více spojen s tím společenským
- větší idealista než Aristoteles
3. Aristoteles
- politika měla hledat takové uspořádání společnosti, které bude vytvářet dobré prostředí pro jednotlivce
-> člověk je osoba společenská, tak potřebuje žít v neustálé interakci
Novodobá filozofie:
Niccoló Machiavelli (16. stol.) – dílo (1531) Vladař => pojednává o rozdělení moci
-> jak by měl vypadat ideální panovník
Filozofie 19. stol – Hegel + Carl Marx
-> politologie je multiparadigmatická věda = zahrnuje do sebe i jiné vědy (ekonomii, sociologii, historii, geografii, etnologii, právo)
Koncepce politické vědy podle M. Duvergera (dílo Metody politické vědy,1959)
-> přišel s 3 koncepcemi politické vědy:
Průsečík společenských věd
=> politologie zasahuje do běžného života a je součástí společnosti
-> propojování společensky-vědních disciplín
Reziduální věda
=> zkoumá „zbytky“, co jiné vědy nezajímá – jelikož je to nejmladší věda, tak si nemůže moc vybírat
Syntetická společenská věda
= zobecňuje ostatní vědy a zahrnuje je do politiky (např. ekonomická politika, mezinárodní vztahy)
dále
politologii dělí na:
1) Politologii jako vědu o státu.
2) Politologii jako vědu o moci
Vnitřní členění politologie stanovené na konferenci UNESCO v Paříži v roce 1948
Politická teorie – jejich historie
Politické instituce - ústava, forma vlády, regionální a lokální forma vlády, veřejná správa, ekonomické a sociální funkce vlády, komparace politických institucí
Strany, skupiny, veřejné mínění: politické strany, skupiny a sdružení, účast občanů na vládě a správě, průzkum veřejného mínění
Mezinárodní vztahy - mezinárodní politika, mezinárodní organizace, mezinárodní právo
Problematické postavení vůči politické vědě
Afirmativní přístup – tzv. přitakávající politika = dobrovolný nástroj moci pro politické účely ležící mimo ni
Kritická věda = emancipace člověka od společenských tlaků, odhalování a demystifikace ideologických argumentů konservativních obhájců kapitalismu a liberalismu
Apologetický přístup = náboženský přístup k politické vědě
PRÁVNÍ KOŘENY
= nejvýznamnější složky politologie
-> právo se natolik rozvíjí, že je považováno za normativní rámec společnosti
1. státověda
2. ústavní právo – popisuje instituce a jejich vztahy
3. volební právo – jak bude probíhat volba prezidenta
„Člověk je bytost přirozeně určená pro život v obci“
(Aristoteles, Politika)
= ústřední pojem zkoumání politologie
= praxe vykonávaná na místní či politické scéně – založeno na diskuzi, dialogu s odlišnými názory o uspořádání společnosti
-> má najít takové řešení, které bude vyhovovat všem!!
-> co nejlepší organizace veřejného života
- pozdní rozvoj souvisí s participací občanů v politice – volební právo pasivní*aktivní
+ se sekularizací společnosti -> rozvoj doprovodů výkonné moci (panovník měl nějaké rádce)
-> vždy je spojena s konfliktem, který zajišťuje určitou dynamiku (hovoří se o tom)
- dichotomické vysvětlení pojmu:
VLÁDNOUCÍ politika = „politika shora“ (vláda)
EMANCIPAČNÍ politika = „politika zdola“ (občané)
Politiku můžeme dělit na:
NORMATIVNÍ pohled „umění vládnout“ (Bismarck pronesl, že politika není věda, ale umění)
=> smyslem politiky je hledání ideálního uspořádání společnosti -> najít ideální politický řád
DESKRIPTIVNÍ pohled => boj o moc rozhodovat -> politika slouží k řešení konfliktů
KOMPROMIS a KONSENSUS => způsob, jak se přijímají rozhodnutí
- kompromis = řešení smírčím řízením a vyjednáváním – běžný nástroj pro řešení sporů
- konsensus = shoda týkající se důležitých nebo výchozích principů, např. když se strany různých ideologií v určitých bodech shodují, ale připouští neshodu v detailech, tzv. „konsensuální politika“
NEPOLITICKÁ POLITIKA = ANTIPOLITIKA
-> společnost se k tomuto uchyluje, když ztrácí důvěru k nástrojům řízení společnosti -> začne demonstrovat, radikalizovat se
Trojdimenzionální pojetí politiky:
-> odvozuje se od různých označení politiky v anglickém jazyce
-> politika je rozložena do 3 dimenzí, které jsou označeny termíny polity, politics, policy
POLITY
= konkrétní existující politický řád
= oblast, „prostor“, kde působí politické ideje a ideologie
= „základní pravidla hry“ (vztahy mezi mocemi, postavení politických stran)
POLITICS
= vyjednávání, konflikty, boje o moc – je to ta práva politika v pravém slova smyslu -> hledá se to 1 řešení, které bude přijatelné pro všechny!!
POLICY
= obsah (debaty) i výsledek (cíl) -> to, o čem se debatuje za určitým cílem!!
-> na této úrovni se stávají z politických idejí a rozhodnutí konkrétní opatření, tj. zákony a nařízení, programy, výstupy s konkrétními materiálními výsledky, jež se přímo dotýkají občanů
Teorie státu
STÁT = subjekt, který různým způsobem zasahuje a organizuje život lidí
Idealistický přístup
-> vychází z Hegelovi filosofie -> princip sociální existence – společnost rozdělil:
Rodina – funguje na principu altruismu
Občanská společnost – funguje na principu universálního egoismu -> jednotlivec si myslí, že svým chováním může přispět ostatním
Stát = nejvyšší stupeň -> funguje na universálním altruismu – má být přínosný pro všechny
- nevýhodou je, že stát musí vše řešit, společnost na to začíná srát!! -> „proč bychom to dělali, když to vyřeší stát“
FUNKCIONALISTICKÝ přístup
=> hlavním úkolem státu je udržovat pořádek ve společnosti -> je zde soubor institucí, které zajišťují stabilitu
ORGANIZAČNÍ přístup
=> stát je soubor veřejných institucí k organizaci života – to soukromé se musí „podřídit“
- veřejné instituce jsou nadřazené
- stát musí mít nějaké nástroje pro vynucování!!
POLITICKÁ MOC
= moc, jako nástroj k dosažení vytčených cílů
-> dělí společnost na vládnoucí a ovládané
- v demokratických zemích slouží moc jako nástroj k prosazení cílů ve prospěch společnosti
-> stát využívá svoji moc k realizaci své funkce – je chápán jako institucionalizovaná politická moc
AUTORITÁŘSKÝ (TOTALITNÍ) STÁT
-> stát potlačuje individualitu, neuznává názory = velké zásahy do osobního života + zásahy do rodinného života
-> ideologická manipulace – chce posilovat svá postavení, a proto omezuje občanskou společnost
LIBERÁLNÍ (PLURALISTICKÝ) STÁT)
-> vychází z „teorie společenské smlouvy“ (Hobes) = že je zde vytvořen systém organizované moci, která má chránit jednotlivce
-> stát brání společnosti, aby se nedostala do přirozeného stavu, aby se navzájem nezotročovali,…
- uznává přirozená práva
- autorita státu je postavena na souhlasu společnosti
Znaky státu:
STÁT = výsledek lidské interakce
Vnější znaky = stát je suverénní jednotka – je uznán mezinárodním společenstvím jako prvek
Vnitřní znaky = jak je vykonávána a rozdělena moc ve státě, pravomoc institucí
Ústavněprávní znaky = stát je vždy organizován (společnost se shodne na Ústavě)
Sociologické = forma národní existence, vztahy mezi vládnoucími a ovládanými
Stát jako organizační jednotka:
Teritoriální prvek = historicky vytvořené území – jasně vymezeno hranicí
Personální prvek = obyvatelstvo – spojeno se vzájemnou solidaritou
Formální + mocenský prvek = politická a právní organizace + politická autorita vůči občanům
Konzervující prvek (sebezachování) = tvorba systému pravidel, aby se vše uchovalo v pořádku -> stát se nezastaví, vše pořád běží
Funkce státu: