11.2 Východiska strategického managementu

Pojem strategie, strategického řízení má svůj původ ve vojenství. Teprve následně se termín strategické řízení začal používat i v ekonomické sféře.

Soudobé pojetí strategického řízení je vnímáno jako integrální součást celkového řízení organizace. Je spojováno s nejvýznamnějšími operacemi, které mají dlouhodobější povahu. Jako kompas strategickému managementu slouží koncepce „konkurenční výhody“.

Řešení strategických úloh se vyznačuje vysokým stupněm jedinečnosti, vyžaduje tvůrčí přístupy a osvojení si principů strategického myšlení, jako jsou:

• myšlení ve variantách,

• syntéza exaktního a intuitivního myšlení,

• permanentnost (pojímání strategického řízení jako trvalé činnosti),

• interdisciplinární myšlení,

• tvůrčí přístupy,

• vědomí práce s rizikem apod.

Porter uvádí celou řadu oblastí, ve kterých si firma může vytvořit a udržovat konkurenční výhodu. Cenný je jeho závěr, že v posledním období se přesouvá důraz při koncipování konkurenční výhody od orientace na růst (tržních podílů apod.) na výkon (zlepšení konkurenční výhody).

Strategické řízení se oproti běžnému řízení vyznačuje specifickými rysy – opírá se o rozhodování se značným stupněm rizika.

Pro úspěšné chování na trhu je však důležitý dynamický přístup, který odpovídá na otázky, jaké bude pravděpodobně rozložení podílů na trhu, jak se změnily a mění bariéry vstupu na trh, kdo do odvětví vstoupil a kdo je opustil apod.

Z hlediska dlouhodobých cílů mají organizace v podstatě dvě možnosti, jak se chovat v konkurenčním prostředí tržního hospodářství:

• nezávislé strategie (bez snahy se s konkurencí spojit),

• strategie zaměřené na spolupráci (jako alternativní cesta konkurence, tj. ve své podstatě jde také o formu konkurence, neboť organizace ze svého spojení získávají synergickou komparativní výhodu)

  • pojem strategické partnerství není dosud jasně vymezen. Vodáčkovi uvádějí:

    • volné formy spojení (nemají podobu formálních dohod),

    • strategické aliance (nezávislé na sdílení majetku; spolupráce je řízena prostřednictvím smluv bez holdingové firmy nebo vytvořené nové firmy),

    • joint ventures (realizace pomocí vytvoření nové firmy, do které všichni partneři investují hmotná i nehmotná aktiva),

    • těsné formy spojení (majetkové strategické aliance – smlouvy jsou doprovázeny holdingovou formou sdílení vlastnictví; fúze; akvizice)

11.3 Přehled strategických přístupů

V dosavadní praxi strategického managementu se lze setkat s různými přístupy formování firemních strategií.

11.3.1 Hierarchické pojetí strategie

Jedním z nejstarších přístupů je hierarchické pojetí strategie, které se zakládána pojmech, jako jsou poslání firmy, cíle, strategie, taktiky a politiky. Přístup lze zobrazit zhruba takto:

poslání → cíle → strategie → taktiky

Tento přístup má 3 velké výhody. Za prvé zdůrazňuje vztah mezi posláním a realizací, za druhé se soustřeďuje na víceúrovňovou analýzu a za třetí klade důraz na to, aby bylo zřejmé, že strategie nemůže být považována pouze za myšlenku bez přesných kroků, jak jí dosáhnout. Má ale i své nevýhody, z nichž za největší lze považovat malý důraz na vliv konkurenčního prostředí a opomíjení vlivu neustálé změny tohoto prostředí.

Z důvodu malé flexibility hierarchických strategií vznikly přístupy, které zdůrazňují nutnost neustálé změny a volby variant jako reakce na měnící se podmínky konkurenčního prostředí. Tyto přístupy kladou důraz na flexibilitu celého strategického postupu.