13.3 Trh znalostí

Trh znalostí je jednoduchým, levným a nenáročným nástrojem managementu znalostí. Trh znalostí je fyzický i virtuální trh, na němž probíhá veškerá výměna znalostí ve firmě (jak tacitních, tak explicitních). Trh znalostí je v každé firmě, ať už o něm firma ví a vědomě jej řídí či ne.

Na vnitřním trhu znalostí firmy obvykle nedochází ke směně za peníze, ale na základě reciprocity.

Účastníci trhu znalostí

Na trhu znalostí jsou prodávajícími pracovníci, kteří mají určitou znalost. V postavení kupujících se nacházejí pracovníci, kteří tuto znalost potřebují. Třetím klíčovým aktérem trhu znalostí jsou tzv. zprostředkovatelé. Funkci zprostředkovatele mají v organizace plnit především manažeři.

Signály trhu znalostí

Signály, které trh vysílá, jsou formální a neformální. Formálními signály jsou především postavení a pracovní zařazení pracovníka a vzdělání. Neformální signály vycházejí z tzv. neformální znalostní sítě založené na osobních kontaktech a každodenní konverzaci. Velmi dobrým indikátorem existence konkrétních znalostí v organizaci jsou tzv. zájmová společenství. Jsou to zvláštní skupiny lidí, v jejichž rámci se pracovníci intenzivně věnují určité činnosti či společným zájmům.

Tržiště

Směna znalostí může probíhat jak fyzicky, tak virtuálně. Místem výměny explicitních znalostí může být intranet organizace. Pro výměnu tacitních znalostí je třeba vytvářet speciální místa, kde se zaměstnanci mohou nerušeně stýkat a komunikovat. Ve většině organizací plní funkci místa pro výměnu tacitních znalostí automaty na kávu, kuchyňky, výtahy, jídelny apod.

Nefunkčnost trhu znalostí

Projevuje se následovně:

• je těžké najít prodejce,

• je těžké dostihnout prodejce,

• je těžké zjistit kvalitu poskytované znalosti před tím, než ji získáme,

• platba, ať je její forma jakákoli, je nejistá.

Patologie trhu znalostí

Neodstraníme-li nefunkčnosti trhu znalostí v zárodku, mohou přejít do podoby tzv. patologií. Mezi nejčastější patologie trhu znalostí Davenport a Prusak řadí monopoly (jedinec či skupina zadržuje znalosti, které ostatní potřebují ke své práci), umělý nedostatek znalostí (například únik mozků ke konkurenci) a obchodní bariéry (například když část organizace odmítne akceptovat nové znalosti).

(16) VÝKONNOST A PROSPERITA FIRMY

16.1 Základní pojmy

Prosperita = situace ve vývoji firmy, která zabezpečuje úspěšné, úplné a dlouhodobé plnění její funkce

Úspěch = pozitivní výsledek snahy jednotlivce či skupiny o dosažení určitého cíle

Produktivita = míra transformace zdrojů v podobě užitečných výstupů naplňujících funkci firmy

Revitalizace = změny existujících parametrů firmy (strategie, struktury, podnikové kultury apod.) s cílem nastartovat vývoj směřující k prosperitě

Výkonnost (performance) = obecné měřítko úsilí jednotlivce či skupiny

Řízení zaměřené na výkonnost (performance management – PM) = shodný pojem pro různá doporučení managementu s cílem zvýšit výkonnost (efektivnost, produktivitu) jím řízených jednotek. Těžiště výstupů PM tak tvoří nové koncepce podnikání, manažerské přístupy či metodické návody.

Bod zvratu = takový objem výkonů, kdy náklady na jejich zabezpečení se právě rovnají tržbám vyplývajícím z jejich prodeje

Krizový management (crisis management) = specifické manažerské přístupy sloužící k prevenci či k řešení mimořádných situací, které by jinak mohly mít za následek ohrožení či dokonce likvidaci organizace

Zdroje = hmotné i nehmotné prvky nutné k provozu firmy