
- •Sociální struktura společnosti, hlavní sociologické přístupy vysvětlující sociální diferenciaci.
- •Ekonomický třídní status, teorie společenského a symbolického prostoru.
- •Stratifikační koncepce sociální struktury společnosti, Sociální status, způsob jeho měření. Sociální mobilita, základní druhy mobility.
- •Organizační procesy ve společnosti, vztah formální a neformální struktury organizace. Teorie human relations, taylorismus, nové teorie řízení organizací (doba postmoderní).
- •Obsah pojmu „podniková kultura“, podnikové klima a význam sociálního kapitálu pro chod organizací.
- •Specifika sociologického přístupu k politice, obsah pojmu politika, moc, autorita, politická elita
- •Sociologický výzkum, fáze a náležitosti projektu sociologického výzkumu.
- •Zpracování a interpretace získaných dat a objasnění hypotéz:
- •Metody sociologického výzkumu- kvantitativní a kvalitativní přístup.
Obsah pojmu „podniková kultura“, podnikové klima a význam sociálního kapitálu pro chod organizací.
Podniková kultura- Celkový stav a způsob fungování organizace, úroveň vztahů mezi formální a neformální stránkou.
Sledujeme vztah mezi vnitropodnikovou kulturou a kulturou celé společnosti.
Struktura kultury organizace:
a) v materiální oblasti- technická a hmotná vybavenost, úroveň práce, vliv na životní prostředí, vzhled objektů, loga, symboly, oblékání. b) v duchovní oblasti- filozofie organizace (poslaní, koncepce, cíle), historie, myšlení zaměstnanců, etika c) úroveň řízení- styl řízení lidí, odměňování zaměstnanců, vzdělávání, způsoby motivace d) sociální aspekt- soc. struktura zaměstnanců, mezilidské vztahy, solidarita, loajalita
= kultura organizace, celkový vztah a způsob fungování organizace.
Podnikové klima
Zkoumáním podnikové kultury (kultury organizace) zjišťujeme podnikové klima. Především je zkoumán vztah mezi podřízenými a nadřízenými, aktivita lidí, loajalita s podnikem, spokojenost zaměstnanců s prací, způsob řízení atd. Příznivé podnikové klima pozitivně motivuje lidi k většímu výkonu a je příznivé pro celý rozvoj organizace.
Pracovní skupina- je skupina zaměstnanců v rámci organizace, která plní přidělený úkol.
Hlavní znaky: a) velikost 3-40 pracovníků b) společná pracovní činnost c) společné místo výkonu pracovní činnosti d) má svého vedoucího e) častá komunikace, znalost členů skupiny f) struktura sociálních pozic a rolí
Funkce: a) ekonomická- produkce výrobků, služeb b) sociální- vliv na osobnost, názory, postoje.
Adaptace pracovníka: - příznivé pracovní podmínky - styl práce bezprostředně nadřízeného - dobrá organizace práce - pozitivní sociální klima ve skupině - podniková kultura - mimopracovní vlivy (rodina).
Pracovník- kvalifikační předpoklady, aktivní přístup k novým situacím.
Specifika sociologického přístupu k politice, obsah pojmu politika, moc, autorita, politická elita
- jednou z významných sfér společenského života je právě politika, kterou se zabývá sociologie politiky
- politikou jakou formou vládnutí se zabývá politologie
Sociologie politiky
- zkoumá sociální a ekonomické příčiny, souvislosti, zdroje a dopady, jako zvláštní formy společenského dění
Politologie
- soustřeďuje se více na vlastní strukturu politického systému, jeho jednotlivé složky a na technologii moci
Politika
- obecně chápeme jako způsob ovládání druhých
- jde hlavně o metodu, nástroje, postupy uplatnění moci subjektu (ten kdo má moc) vůči objektu (kdo nemá
moc a z nějakého důvodu musí nebo nechce poslechnout)
- hlavní obsahem politiky je MOC nebo panství
Moc
- je to pravděpodobnost, že jeden činitel bude schopen prosadit svou vlastní vůli přes odpor jiných, MOC JE
VŽDY MOCÍ NAD NĚKÝM, NAD NĚČÍM
- uplatnění moci:
autorita - objekt moci tuto moc uznává a jedná dle této moci
donucení - moc je realizována subjektem moci proti vůli objektu, na který se působí, moc a autorita se vylučují
manipulace- sdělovací prostředky, objekt si uvědomuje, že moc je vykonávána jako bez jeho vědomí
Autorita
- obecně je možné autoritou rozumět uznávaný vliv, který určitý subjekt nebo jev vykonává na jiné sociální subjekty. George Simmel rozdělil autoritu na osobní a neosobní, dále pak:
1. autorita jedince - osobnosti, vyplývá většinou z jeho osobních kvalit a vlastností, koresponduje s pojmem charisma, charismatická moc
2. autorita skupiny - vlády, úřady, církev, rodina
- jde o autoritu danou pozicí v instituci, kterou má představitel ,,za sebou“, ale jde i
o autoritu osobní
3. autorita neosobní - autorita nějakého ,,vyššího principu“, jakým může být kulturní, morální,
náboženská nebo etická norma
Rozdíl mezi autoritou a mocí se dá shrnout:
- objektem autority může být vždy jen společenský subjekt (vědomé uznání autority)
- na rozdíl od toho člověk může vykonávat moc i nad zvířaty a jinými přírodními jevy
„moc je vždy mocí nad někým, nad něčím“, zatímco autorita je vztah „vůči někomu“
Politická elita
Politické elity- vznikají fungováním politického systému( radní, starostové )
Ekonomické elity – vytvářejí se v tržní ekonomice ( management )
Kulturní elity – nejširší- celebrity, sportovci, vědci, umělci ale i učitelé, atd..
Moc- a) jako společenský vztah, b) v rámci organizací a organizačních skupin, c) individua, d) legální.
Moc jako společenský vztah- schopnost vládnutí určitého sociálního subjektu nad jinými, s cílem přimět je k jednání.
Moc státu- moc uskutečňuje prostřednictvím mocenských institucí- zákonodárná, výkonná a soudní.
Moc v rámci organizací- uspořádání vazeb a pozice moci z hlediska vlivu, moci.
Moc individua- přepokládáme vztah s alespoň jedním dalším člověkem.
Moc legální- obecné uznání práva výkonu moci někoho nad někým.