1. Předmět, metoda a společenská funkce sociologie

Sociologie je věda o společnosti jako celku, o společenských jevech, strukturách a vztazích. Metoda:předmět svého zájmu zkoumá pomocí empirických postupů. Dva hlavní typy metod- kvantitativní a kvalitativní.

Funkce sociologie

Funkce poznávací- Usiluje o získání co nejhlubších poznatků o celé společnosti, o jejím dalším pravděpodobném vývoji, o problémech a možných způsobech jejich řešení. Nástroj sebepoznání společnosti. Patří k základům všeobecného vzdělání obyvatel.

Funkce kritická- Úlohou sociologického vědění je zkoumat společenské jevy objektivně (mimo ideologie). Pomocí idejí si lidé často vysvětlují svoje chování, ale to sebeklam (P. Berger). Sociologie je musí uvést na pravou míru.

Sociotechnická funkce- zdůvodnění smyslu soc. práce a výzkumu. Jde o dvě polohy této funkce: Sociologické poznatky jsou součástí kvalifikace řídících pracovníků. Pomocí soc. výzkumu a dalších analýz jsou získávány informace a poznatky o konkrétních sociálních jevech pro řídící rozhodování. Tyto výzkumy mají různou podobu- průzkum veřejného mínění, volební chování obyvatel, ověřování vhodnosti reklamních akcí, spotřební chování lidí, způsob života,…

2. Pojem paradigma, paradigmatická struktura sociologie

Paradigma= převládající názor, který je skupinou badatelů považován za rozhodující a na jehož základě je prováděna vědecká práce.

Základní paradigma:

Konsensuální- problémy ve společnosti lze řešit dohodou. (Comte).

Konfliktní- některé sociální problémy ve společnosti nelze řešit dohodou, konflikt je nezbytný k vyřešení problému. (Marx)

Interpretativní- každodennost. Přesun zájmu ke každodennímu životu lidí. Zárukou fungování společnosti je setrvačnost způsobu myšlení.

Kvantitativní

Kvalitativní

3. Základní etapy vývoje sociologie, jejich charakteristika a představitelé.

Etapa teoreticko-spekulativní sociologie (Etapa velkých teorií)- vznik sociologie - 1918. Snaha přistupovat ke společnosti jako k celku. Představy o lepší společnosti (filozofický přístup). Vliv přírodních věd.

Sociologické směry tohoto období- Evolucionismus- možný zakladatel- H. Spencer. Společnost je chápána jako sociální organismus. Vliv Darwinovy evoluční teorie. Evoluční vývoj- od neurčitosti k určitosti. Naturalismus- Sociální jevy vysvětlují z jevů nesociální povahy. Příčiny společenského dění v biologii. Sociologismus- Sociální jevy jsou vysvětlitelné pouze z nich samých (-ne jako v Naturalismu). Zakladatel- E. Durkheim. Zabýval se i otázkou sebevraždy. Formální sociologie- G. Simmel. Významný představitel- Max Weber.

Etapa empirické sociologie- 1. pol. 20 století- mezi světovými válkami. Rozvoj empirické sociologie hlavně v USA, kde Elton Mayo začal provádět výzkumy a měření v průmyslových podnicích. Odhalil vliv mezilidských vztahů na pracovní výkon. O další rozvoj empirické sociologie se zasloužili manželé Lyndovi (také USA), kteří se zabývali vlivem ekonomické krize 30. let na život a vztahy lidí na středně velkém městě. V etapě empirické sociologie vznikly nové empirické postupy.

Etapa návratu k velkým teoriím- od druhé poloviny 20. století. Snaha o propojení empirických a teoretických poznatků a to proto, že empirické přístupy nestačí k vysvětlení makroekonomických změn, které nastaly po válce. Nejvlivnější směr tohoto období je Strukturní funkcionalismus, jehož hlavním představitelem je T. Parsons. Jeho hlavním cílem bylo poznat procesy, které povedou ke stabilizaci společnosti. Paradigmatickým základem těchto teorií byl sociální koncensus- tedy že je možné dosáhnout souladu, hádky jsou řešitelné vyjednáváním. Opakem strukturní funkcionalismu byla teorie konfliktu. Teorie konfliktu odmítá nastolení koncensu (shody) jako řešení rozporů. Odstranění konfliktu nastolí jiný konflikt. Konflikty působí jako ventil. Konflikty neznamenají destabilizaci společnosti, ale její řešení. Hlavním představitelem byl L. Coser a protagonisté marxistického směru v sociologii.

Současná etapa (postmoderní etapa)- Postmoderní etapa bývá také označována jako Konec velkých vyprávění. Jde o názor, že na lidskou společnost nelze vytvořit obecnou sociotechnickou teorii- to vede podle Fukujamy k potlačení práv jednotlivce v zájmu celku.

Česká sociologie- Vliv pozitivismu A. Comta se projevil v díle T. G. Masaryka, který byl zastáncem a propagátorem pozitivismu. Na Masaryka navázal Břetislav Foustka. V únoru 1948 je sociologie zakázána a nahrazena historickým materialismem, v 60. letech je zase pozvolna povolena, ale v době normalizace 1968 opět sociologii nahrazuje marxismus. Teprve až v roce 1989 se sociologie opět rozvíjí.

4. Sociální struktura společnosti, hlavní sociologické přístupy vysvětlující sociální diferenciaci.

Sociální struktura je soubor sociálních statusů a s nimi spojených rolí. Strukturu lze vymezit řadou dimenzí (faktorů)- národnostní a etnická, regionální, odvětvová a profesní struktura,…

Hlavní sociologické přístupy - Teorie sociální stratifikace a mobility

• Třídní struktura společnosti (EGP, třídy u Marxe, třídy u Webera)

• Teorie společenského a symbolického prostoru

4. Ekonomický třídní status, teorie společenského a symbolického prostoru.

Třídy podle ekonomického třídního statusu (EGP)- sociálně třídní zařazení osoby je určeno na základě ekonomického statusu a povahy pracovní smlouvy vykonávaného zaměstnání. Pro stanovení ekon. Statusu je důležité: 1) pozice zaměstnance, zaměstnavatele, OSVČ. 2) Typ pracovní smlouvy- mzda (nízká míra autonomie- dělníci), plat (vysoká míra autonomie- manažeři). 3) doplňující dimenze- vzdělání, kvalifikace, odvětví.

10 tříd sociálního postavení ekonomicky aktivních lidí (EGP klasifikace)

1. Vyšší odborníci (vysocí státní úředníci, ředitelé velkých podniků, zákonodárci).

2. Nižší odborníci (nižší státní úředníci, techničtí odborníci, ředitelé menších podniků).

3. Rutinní nemanuální pracovníci

4. Drobní vlastníci, živnostníci, řemeslníci se zaměstnanci

5. Drobní vlastníci, živnostníci, řemeslníci bez zaměstnanců

6. Technici, mistři

7. Kvalifikovaní dělníci

8. Zaučení a nekvalifikovaní dělníci (mimo zemědělství)

9. Zemědělští dělníci a další manuální pracovníci v primárním sektoru

10. Soukromí zemědělci, ostatní samostatní v primárním sektoru.

Pojetí tříd u K. Marxe- Základ je ve vztahu k výrobním prostředkům. Základní třídy jsou vlastníci-nevlastníci, kde vlastníci (kapitalisté) mají rozhodující roli v organizaci výroby nebo politické (mocenské) organizace. Mezi vlastníky patří také „střední třída“- vlastníci, ale pracují sami.

Pojetí tříd u Maxe Webera- významný kritik Marxe a Engelse. Přiznává rozdělení dle vlastnictví výrobních prostředků, ale dále také dle kvalifikace, dovedností a výkonu. Jeho rozdělení je: Vlastnické třídy- lidé disponující peněžními prostředky- jak věřitelé, tak dlužníci. Výdělečné třídy- podnikatelé, průmyslníci, bankéři a svobodné povolání. Sociální třídy- skupiny lidí s mobilními šancemi.

Teorie společenského a symbolického prostoru- hlavní protagonista- Bourdieu- moderní chápání rozdělení společnosti. Sociální prostor rozděluje 2 kolmými osami. Poměr mezi kulturníma ekonomickým kapitálem. Habit chování a milieu- Habit chování pro jedince v podnikatelském milieu=pije šampaňské, jezdí na jachtu,…

4. Stratifikační koncepce sociální struktury společnosti, Sociální status, způsob jeho měření. Sociální mobilita, základní druhy mobility.

Společnost se dělí na vrstvy- horní, střední, dolní. Každý jednotlivec se nachází v určité vrstvě a to podle jeho sociálního statusu (sociální status vyjadřuje pozici jednotlivce vůči ostatním lidem). Status je buď vrozený nebo získaný, objektivní nebo subjektivní. Pomocí empirického zjištění můžeme určit sociální status dle dimenze. Dimenze sociální statusu- vzdělání, příjem, složitost vykonávané práce, podíl na moci, životní styl, prestiž vykonávaného povolání. Měření sociálního statusu- každá dimenze má svoji škálu od 1-6.

Sociální mobilita- znamená pohyb lidí mezi jednotlivými vrstvami. Horizontální- beze změny vrstvy, pouze změna zaměstnání, přestěhování,… Vertikální- pohyb mezi jednotlivými vrstvami- zlepšení nebo zhoršení situace.

Generační dimenze - vnitrogenerační (intragenerační)- rozdíly uvnitř generace

- mezigenerační (intergenerační)- rozdíly mezi generacemi