Sociální vztahy

Vzájemné stýkání lidí – sociální interakce. Jedná se o jakýkoliv styk mezi lidmi, také prostřednictvím jiných lidí, skupin a organizací.

Zprostředkování informací může být záměrné – vzkazy, pomluvy, intriky, nebo nezáměrné a působí jako vedlejší efekt vykonávaných společenských činností.

Hlavní formy sociální interakce jsou kooperace, výměna činností, soupeření, konflikt.

Součástí sociální interakce je rovněž komunikace – výměna, sdělování informací.

Verbální – komunikace mezi lidmi pomocí řeči.

Neverbální – různá gesta, postoj těla, úsměv.

Sociální percepce – je to proces při němž se lidé vzájemně vnímají, pozorují, hodnotí, poznávají. Snaha o pochopení druhého a vytvoření soudu o něm.

Probíhá na základě osvojených hodnot, postojů a rolí.

Symbolický interakcionismus – sociologický směr, předpokládá, že vědomí vzniká a je konstruováno socializačním procesem.

Složky jsou:

Já – hlavně biologické složky

Vnější já – osvojené vzory sociálního jednání a zkušenosti (rodina, přátelé, vrstevníci).

Podle povahy interakce můžeme rozlišit

- pevný vztah – manželka, kolega

- funkční vztah – lékař

Empatie – schopnost vcítit se do role jiného.

Společenské vztahy – opakovaná interakce se mění v sociální vztah různé kvality.

Společenský vztah je systém vzájmeného působení mezi dvěma partnery prostřednictvím činností, postojů, zájmů atd.

Rozlišujeme vztahy kooperativní, soupeřící, konfliktní, instrumentální – určitý cíl.

Závislost – asymetrický vztah, v němž existence jednoho subjektu je závislá na činnosti subjektu druhého (občan – stát, zaměstnavatel – zaměstnanec).

Strukturálně funkční – dva subjekty ve vzájemném vztahu patří do jednoho sociálního systému a jejich aktivity podmiňují existenci každého z nich. Zaměstnavatel – zaměstanci.

Intencionální – jeden subjekt počítá s tím, že druhý poskytne to, co je předmětem této závislosti. Zaměstnanec – plat.

Sociální vazba – trvalé, opakované vztahy - sociální skupina, vatváří trvalejší sociální seskupení.

Pospolitosti a soubory

Pospolitosti – založeny na předpokladu existence společenské vazby,která vytváří určitou vnitřní organizaci (obecné – lidstvo, civilizace, sociální systém apod., ale také méně obecné – sociální skupina, třída apod.)

Soubory – sociální soubory bez vnitřních organizačních vazeb např. soubor nezaměstnaných, návštěvníci divadla apod.

Typy pospolitostí

a)asociace – společenský okruh (šedá zóna, známí , dav, shluk)

b)sociální skupiny:

společná činnost, vnitřní soudržnost

- systém hodnot

- regulované jednání jednotlivců

- vnitřní sociální kontrola

- pozice, dělba rolí

c)společenství

- národy, etnické skupiny, rasy

- sociální třídy a vrstvy

- politické strany

d)organizace - vysoká míra uspořádanosti, různá síla organizačních norem

Další pohledy na organizace

1. Obecné organizační principy organizace

Organizace:

- je relativně ohraničena (od jiných organizací)

- má stanovený cíl a náplň činnosti

- je vnitřně strukturovaná – pozice, pravomoci, pravomoci, odpovědnost – organizační schémata (normativy)

- předpokládá loajalitu, akceptování vnitřních norem

- uplatňuje pozitivní a negativní sankce

- má vnitřní kulturu mezilidských vztahů

- zachovává soulad mezi zaměřením a činností organizace a celou společností

- při jejím fungování vznikají organizační paradoxy

Organizační paradoxy

-očekává se aktivita a iniciativa jednotlivců a jejich současné podřízení normám a pravidlům

-organizace má zajišťovat stabilitu systému a současně vytvářet podmínky pro jeho přizpůsobivost měnícím se podmínkám

-především jsou respektovány cíle a zájmy celé organizace a přitom mají být uspokojeny cíle a zájmy jednotlivců – konflikt rolí

-Řešení – sledování změn a včasná reorganizace

-stanovení optima mezi centralizovaným a decentralizovaným řízením- „ tuhost organizací“

Formální a neformální organizace

Organizace jsou převážně umělé – vytvořené na základě skutečné nebo jen zdánlivé potřeby

Formální organizace:

-jasný cíl (pracovní zaměření)

- popisy práce jednotlivců i skupin

- stanovené pozice a role,vztahy podřízenosti a nadřízenosti

- vlastní systém přenosu informací

- systematická kontrola

Neformální organizace

- je tvořena interakcí, vztahy lidí v organizaci při zabezpečování společného cíle

- důležitější autorita než mocenská pozice

- vliv sympatií, věku, zájmů…

Podniková kultura

Vzájemným působením formální a neformální organizace v pracovní činnosti vzniká podniková kultura v několika oblastech:

Materiální oblast

- technická a hmotná vybavenost, úroveň práce

- vliv na životní prostředí

- loga, symboly, oblékání

Duchovní oblast

- filozofie organizace (poslání, koncepce, rozvojové cíle)

- historie, myšlení zaměstnanců, etika

Úroveň řízení – autorita managementu, motivace, tradice

Sociální aspekt – struktura, mezilidské vztahy, solidarita

Pracovní skupina

Tvoří ji 3-40 pracovníků (podle charakteru práce)

- Společná pracovní činnost

- Společné místo výkonu pracovní činnosti

- Má svého vedoucího, organizátora pracovní skupiny

- Častá komunikace, znalost členů skupiny

Funkce:

Ekonomická – produkce výrobků a služeb

Sociální – vliv na osobnost, názory, postoje členů