Sociologie

Sociologie – věda o společnosti jako celku, jevech, strukturách a vztazích.

Předmět sociologie – prakticky každý společenský jev může být předmětem zájmu sociologie.

-sociální skupiny

-jevy spojené se sociálními problémy společnosti

-aktivity lidí

-vztahy mezi lidmi apod.

Metoda – způsob, jakým věda zkoumá předmět svého zájmu. Zkoumá ho pomocí empirických postupů. Ty jsou založeny na datech – údaje, fakta apod. získaných smyslovým vnímáním. Jsou vyvozené ze smyslových dat, z pozorování atd.

Metoda kvantitativní – zkoumání vlastností sociálních jevů a usilující u maximální míru přesnosti a spolehlivosti. Výhoda je, že data bývají analyzována pomocí různých statistických metod. Tato metoda do určité míry zjednoduší reálnou složitost sociálních jevů a vedou k zprůměrňování pohledu na sociální společnost.

Metoda kvalitativní – vycházejí spíše z výpovědí lidí, pozorování apod. Slouží k vysvětlování sociálních jevů, z hlediska jejich vnitřního obsahu, smyslu a vztahům k jiným společenským jevům.

Paradigma – konkrétní metoda. Sociologie je věda multiparadigmatická.

Základní paradigma v sociologii – konsensuální, konfliktuální, interpretativní, kvalitativní, kvantitativní

Konsensuální – problémy ve společnosti lze řešit dohodou, nepsaná úmluva, které se lidé vědomě nebo bezděčně přizpůsobují, snaha maximalizovat výhody kooperace – Comte, Parsons

Konfliktuální – některé sociální problémy nelze řešit dohodou, jsou neřešitelné, je možné je řešit pouze konfliktem, sociální revolucí – Marx

Empirie – práce s konkrétními daty

Funkce sociologie – poznávací, kritická, sociotechnická

Poznávací – získání poznatků o celé společnosti, jejím dalším vývoji a problémech a jejich možným řešením. Sociologie je zde jako nástroj sebepoznání společnosti, je součást její kultury a sociologické poznatky se stávají součástí vědění celé společnosti.

Kritická – zpochybňování ideologií, většinových názorů.

Sociotechnická – návody k realizaci poznaného v praxi. Fáze analytická a normativní.

Zaměření sociotechniky – vzdělávání, informování, normy.

Vznik sociologie

Vznik v 1. polovině 19. stol.

Zakladatel francouzský filozof August Comte. Období před vznikem sociologie se nazývá období protosociologické. Na její vznik měly vliv změny, kterými procházela tehdejší evropská společnost v důsledku rozvoje průmyslové výroby. S tím byly spojedné přesuny obyvatelstva do nových průmyslových oblastí. Rozvoj přírodních věd. Historický mezník byla Velká fr. Revoluce. Vznikaly nové sociální vztahy ve společnosti a problémy s nimi spojedné.

Dvě sociologické koncepce:

1)August Comte – Kurz pozitivní filozofie. Sociologie jako věda, která se má zabývat přirozenými příčinami společenského života.

Rozděluje sociologii na sociální statiku a sociální dynamiku.

Sociální statika - zde jsou zkoumány hlavní složky společnosti, podmínky jejich života a jejich společenská funkce.

Sociální dynamika – pohyb, změna vyvolané v důsledku určitých vlivů, které plynou z prostředí apod.

Vývojová stadia lidské společnosti:

Teologické – spíše spekulativní výklad společnosti, podstata spočívá v Bohu a jeho vůli

Metafyzické – vysvětlení existence a fungování společnosti na základní tezi vyvozené většinou z filozofických koncepcí.

Pozitivní – poznávání společenské statiky a dynamiky.

Společnost tvoří celek, jednotlivé části spolu souvisejí, rozpory a problémy mají být řešeny na základě hledání sociálního konsensu – souladu.

2)Materialistické pojetí dějin – Karl Marx

Kritika Comteho, zvláště paradigma konsensu. Pojem sociologie vůbec nepoužívá, přesto je také považován za zakladatele sociologického myšlení.

Příčiny sociálních problémů vidí především v ekonomické oblasti. Tvrdí, že povahu společenských jevů určují ekonomické jevy.