- •1. Hdp, makroekonomické identity
- •2. Ekonomický růst
- •4. Inflace
- •5. Nezaměstnanost
- •6. Agregátní výdaje
- •7. Model důchod-výdaje
- •8. Agregátní poptávka a agregátní nabídka
- •9. Krátkodobé kolísání ekonomiky
- •10. Mezinárodní obchod a pohyb kapitálu
- •Nástroje a cíle protekcionismu
- •Integrace
- •11. Měnový kurz
- •12. Měnová politika
- •13. Fiskální politika
- •Veřejný (státní) dluh
- •14. Phillipsova křivka
- •Phillipsova křivka V krátkém období
13. Fiskální politika
- stát má, jako jiná organizace své příjmy a výdaje. Stát obvykle hospodaří s roční rozpočtem, který navrhuje vláda a schvaluje parlament
Klasifikace příjmů a výdajů státu
Příjmy státu lze dělit na:
Daně
Kritérium, co je zdaňováno
Majetkové (daň z nemovitosti)
Důchodové (daň z mezd)
Spotřební (daň z benzínu, cigaret)
Kritérium, kdo ve výsledku daň platí
Přímé (daň z příjmu)
Nepřímé (DPH)
Poplatky
Pojistné (sociální pojištění)
Dary, dědictví apod.
Příjmy na základě účelového rozhodnutí nějakého orgánu (pokuty, příjmy pocházející z trestné činnosti)
Příjmy z výnosu státního majetku (výnos z dividend)
Půjčky
Výdaje státu lze rozdělit na:
Vládní výdaje (výdaje na stavbu)
Transfery (sociální dávky)
Úroky z veřejného dluhu
Postupy fiskální politiky
Ke konkrétním postupům (nástrojům patří:
Jednorázová změna veřejných příjmů- Nejčastěji se tato změna děje pomocí změny vládních výdajů (G, přičemž pojem vládní výdaje zahrnuje výdaje, za které jejich vydavatel obdrží protihodnotu, na všech úrovních státu – tedy nikoliv pouze na ústřední úrovni, ale i na úrovni obcí, krajů apod.) a změnou transferů
Jednorázová změna daní a dalších složek veřejných příjmů - Tato změna spočívá ve snížení sumy vybíraných daní (hodnoty TA), případně dalších složek veřejných příjmů (např. poplatků)
Politika vestavěných stabilizátorů - Tato politika spočívá v automatické změně hodnoty G, TR nebo TA, pokud se mění nějaký jiný ukazatel.
Deficity veřejného rozpočtu
Deficit veřejných rozpočtů představuje závazky státu (na všech úrovních v případě deficitu veřejných rozpočtů, respektive na ústřední úrovni u státního rozpočtu), které státu a jeho součástem vznikly za dobu platnosti rozpočtu (obvykle v průběhu kalendářního roku)
Půjčka má nejčastěji podobu emise dluhopisů, tj. že stát či jeho součást vydá (obrazně řečeno „natiskne“) dluhopisy, které prodává jednotlivým zájemcům. Pokud dluhopisy emituje stát, hovoříme o státních dluhopisech, pokud tyto dluhopisy emituje některá jeho součást, nazývají se tyto dluhopisy dle emitenta (např. komunální obligace). Je třeba zdůraznit, že emitovaný a prodaný dluhopis nadále představuje závazek státu – stát se zavazuje zaplatit nominální hodnotu (jistinu) dluhopisu a příslušné úroky. Jediné, k čemu dochází, je, že se splatnost závazku státu posunula – nehrozí bezprostředně, ale až v době splatnosti dluhopisu.
Obecně platí, že:
v recesi klesají příjmy veřejných rozpočtů a rostou výdaje veřejných rozpočtů. Z hlediska příjmů veřejných rozpočtů lze konstatovat, že v recesi klesá ekonomická aktivita a zejména daně jako rozhodující část příjmů veřejných rozpočtů přímo závisí na ekonomické aktivitě, čili v recesi daně klesají. Z hlediska výdajů veřejných rozpočtů potom platí, že v recesi rostou výdaje veřejných rozpočtů, např. v podobě dávek v nezaměstnanosti a dávek sociální péče.
v expanzi příjmy veřejných rozpočtů rostou a výdaje veřejných rozpočtů klesají. Díky vyšší ekonomické aktivitě se zvyšuje suma vybraných daní (a tedy i veřejných příjmů), naopak stát nemusí vynakládat tolik peněz na dávky v nezaměstnanosti a dávky sociální peče, takže by veřejné výdaje měly klesat.
Strukturální rozpočet, strukturální deficit, cyklické saldo
Strukturální rozpočet (neboli rozpočet při plné zaměstnanosti) říká, jaké by byly příjmy a výdaje státního rozpočtu (veřejných rozpočtů), pokud by se ekonomika nacházela na úrovni potenciálního produktu Y* (tj. přirozené míry nezaměstnanosti neboli plné zaměstnanosti).
Toto saldo může být kladné a potom lze hovořit o strukturálním přebytku, či záporné a potom se hovoří o strukturálním deficitu