2. Rovnováha a maximalizace zisku V přípa­dě monopolu

Firma, která získala monopolní postavení na trhu musí rozhodnout:

• za jakou cenu bude zboží prodávat

• jaké množství výrobků při této ceně dodá na trh.

Monopolní firma se snaží maximalizovat zisk. Při stanovení ceny musí:

• vycházet z cenové elasticity poptávky na příslušném trhu a

• z vývoje vlastních vyrob­ních nákladů.

V dalším výkladu budeme před­pokládat, že monopolní firma nakupuje své inputy (výrobní zdroje) na trzích dokonalé konkurence, což nám umožní pracovat s již odvozenými nákladovými křivkami.

Chce-li firma v monopolním postavení zvýšit svůj příjem, musí na trhu prodat nejen větší množství zboží, ale i za nižší cenu.

V podmínkách nedokonalé konkurence jsou křivky AR i MR klesající, což je způsobe­no klesající individuální poptávkovou křivkou. Na rozdíl od dokonalé konkurence není křivka MR totožná s křivkou AR a klesá rychleji. S rostoucím množstvím vyrobené produkce se křivka mezního příjmu vzdaluje od poptávkové křivky. Celkový příjem závisí na elasticitě poptávky a dosahuje maxima (bod A) při E_d = 1, kdy je zároveň mezní příjem roven nule.

(TR = CELKOVÉ PŘÍJMY, TC = CELKOVÉ NÁKLADY, TPf = CELKOVÝ ZISK

MR = MEZNÍ PŘÍJEM, MC = MEZNÍ NÁKLADY)

Monopol vychází z porovnání mr A mc

Z a situace, kdy mezní náklady převyšují mezní příjmy, je výroba další jednotky ztrátová a firma si zajistí dodateč­né zisky jen snížením objemu výroby. Optimální situace nastává při rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů, protože žádná změna výstupu nemůže přinést dodatečný zisk a monopolní firma vyrábí takový objem výroby, který ji zajišfuje maximální zisk.

Příklad ukazuje optimální variantu pro firmu (tabulka 8.2). Výroba 3 kusů zboží a tržní cena za jeden kus je 100 Kč. V tomto případě firma získá celkový pří­jem 300 Kč a po odečtení celkových nákladů 180 Kč je její celko­vý zisk (TPf - Total Profit) 120 Kč. Všechny ostatní varianty uka­zují, že žádná jiná kombinace cen a množství nezajišťuje tak vysokou úroveň celkového zisku.

Rovnováha monopolu

P ro monopolní firmu je cena rovnováhy při maxima­lizaci zisku určena průsečíkem křivek mezních nákladů a mez­ních příjmů (bod E). Bod G na křivce poptávky představuje cenu, za kterou se optimální množství výroby prodá (100 Kč). Tato cena (P_M) je větší než mezní náklady, protože firma je jediným výrob­cem daného zboží, má možnost ovlivňovat objem výroby a po­ptávková křivka leží nad bodem E. Rozdíl mezi touto cenou a prů­měrnými náklady představuje zisk na jednotku výroby (40 Kč).

Celkový zisk monopolní firmy (120 Kč) získáme vynásobením zisku na jednotku výroby a objemu produkce (v šedém podkladu čtyřúhelník). Cena odpovídající tomuto objemu výroby je vyšší než mezní i průměrné náklady. Daný objem produkce (3 jednotky) ovšem není vyráběn při minimálních průměrných nákladech, ty jsou nejnižší při 4 výrobcích (57,50 Kč). Monopolní firma tedy není nucena plně využívat výrobní kapacity a po dobu, kdy udrží své výsadní postavení (svou ekonomickou silou brání ostatním fir­mám vstoupit do odvětví), dosahuje vyšší než normální zisk.

Dolní část grafu 8.3 ukazuje, že bodu maximálního zisku B(120 Kč) je dosaženo při 3 výrobcích. Rozdíl mezi celkovým příjmem a celkovými náklady (vzdálenost bodů C a D) určuje celkový zisk firmy (120 Kč). Maximální celkový příjem 320 Kč (bod F) je dosahován při větším objemu výroby (4 jednotky), ale celkový zisk v­ tomto případě není maximální (90 Kč).

Firmy v monopolním postavení zvyšují svůj zisk i tzv- cenovou diskriminací, kdy stanovují rozdílné ceny u stejných výrobků, aniž by je k tomu nutil vývoj nákladů. Vycházejí ze segmentace trhu a rozdílné cenové elasticity poptávky. Často používanou metodou cenové diskriminace je vytváření spotřebitelských skupin, od kterých jsou požadovány různé ceny za různá kumulovaná množství daného statku.

Neefektivnost monopolu – nevýhody monopolu

1. Monopol prodává za ceny vyšší, než jaké by se vytvořily v podmínkách dokonalé konkurence. Na dokonale konkurenč­ním trhu je rovnovážné množství určeno průsečíkem křivky mezních nákladů (její rostoucí část tvoří křivku nabídky fir­my) s křivkou poptávky po její produkci, která je totožná s tržní cenou a s mezním příjmem firmy (MC = MR = P). Při odpovídající abstrakci jde v grafu 8.3 o bod H. Na dokonale konkurenčním trhu by cena vznikla na úrovni P_DK (je nižší než monopolní cena) a vyrobené množství by odpovídalo QDK (je větší než v případě monopolu).

2. Monopol může být technicky neefektivní, protože nemá konkurenci a jak v grafu 8.3 ukazuje křivka průmčrných ná­kladů, nevyrábí s nejnižšími možnými výrobními náklady.

3. Zájem o maximální zisk vede monopol k omezování rozsa­hu nabídky a tak omezuje spotřebu. Tím, že monopolní vý­robce kontroluje odvětví (je jediný, kdo danou produkci vy­rábí či nabízí), má možnost udržovat monopolně nízký objem nabídky a monopolně vysokou cenu, která tomuto objemu od­povídá. Poptávka se musí přizpůsobit.

4. Vyrábí menší množství než by bylo vyrobeno v podmínkách DK

5. Vyrábí za nižší cenu než by bylo v podmínkách DK

6. Vyrábí s vyššími náklady

Monopolní síla

Negativní důsledky chování monopolu se projevují tím výrazněji, čím více tzv. monopolní síly firma má a obráceně. Monopol­ní síla je zjišťována pomocí tzv. Lernerova indexu (L).

P-MC

L index= _P

Tento index měří schopnost firmy stanovit cenu vyšší než mezní náklady. Čím vyšší je převis ceny nad mezními náklady, tím větší monopolní sílu firma má. L index se pohybuje v intervalu od 0 do 1. Pro dokonale konkurenční firmu je L index roven 0 (P = MC). Čím více se L index blíží k jedné, tím větší monopolní sílu má daná firma. Například firma má při daném objemu výroby MC = 4 Kč a P= 10 Kč, potom L index je 0,6. Jde tedy o 60% míru koncentrace v odvětví. To je obvykle interpretováno jako skuteč­nost, že daná firma kontroluje 60 % odvětví.

Protimonopolní regulace

Základním subjektem, který může snížit neefektivnost monopolu pro společnost, je stát. Používá k tomu různé metody a nástroje.

1. Protimonopolní zákony, které zabraňují vzniku monopolní moci a jejímu zneužívání. A,

2. Převedení monopolu do státního vlastnictví, pro které není rozhodující ziskové kritérium a stát tak může ovlivňovat tyto firmy v tzv. veřejném zájmu.

3. Daňovou politikou může odčerpat monopolně vysoké zisky. Problematické je to, že tento nástroj působí až následně a ne­musí mít žádný vliv na objem vyrobené produkce.

4. Stát může snížit monopolní moc i tím, že bude ovlivňovat podmínky vstupu do odvětví a tak vytvářet konkurenční prostředí. .

5. Cenovou regulací vláda brání vytváření monopolního zisku a snaží se monopol přinutit k maximálně možnému objemu výroby, kdy má mono­pol pokryty jen průměrné náklady, zaniká monopolní zisk a firma vyrábí větší množství zboží.