2. Ordinalistická teorie užitku

V tomto případě uvažujeme, že užitečnost není přímo měřitelná a vycházíme z hypotézy, že spotřebitel je schopen porovnat užitečnost různých kombinací zboží navzájem. Dokáže tedy tvořit preferenční stupnice a je schopen posoudit, která kombinace mu přináší větší užitek, ale nedokáže uvést o kolik je tento užitek větší.

Pro potřeby grafického znázornění zjednodušíme výklad na si­tuaci, kdy spotřebitel volí kombinace ze dvou druhů statků. Cel­kový užitek různých kombinací zboží X a Y můžeme znázornit tak, že na osu x naneseme množství zboží X, na osu y množství zboží Y a na osu z celkový užitek (TU). Například pro kombinaci (X, Y)= (3,1) označíme celkový užitek bodem A(graf 6.5).

Obdobně mů­žeme znázornit celkový užitek i pro ostatní kombinace množství zboží X a Y. Když zobrazíme všechny možné kombinace zboží X a Y získáme tzv. kopec užitku (graf 6.6).

Budeme-li uvedený kopec užitku analyzovat na určité úrovni, na­ příklad U₁ nebo U₂, zjistíme, že stejného celkového užitku lze do­sáhnout při různých kombinacích množství zboží X a Y. Křivky, které znázorňují kombinace se stejným celkovým užitkem, si můžeme představit jako „vrstevnice kopce užitku" (graf 6.6).

J ejich zobrazením v dvojrozměrné souřadnicové soustavě dostaneme tzv. indiferenční mapu (graf 6.7), kterou tvoří řada indiferenčních křivek (U₁,U_Z,U₃) a každá z nich vyjadřuje rozdílnou úroveň užitku kombinací zboží X a Y.

Indiferenční křivka (křivka lhostejnosti) znázorňuje množinu kombinací množství zboží X a Y, které přinášejí stejný užitek a spotřebitel tak nemá důvod některou z nich prefero­vat. Při skutečném rozhodování vždy volí takovou kombinaci stat­ků, při které získá jednoho z nich větší množství. Přitom platí, že čím je indiferenční křivka vzdálenější od bodu 0, tím je užitek zvolené kombinace zboží pro spotřebitele větší. Konvexní tvar indiferenční křivky je způsoben zákonem klesajícího mezního užitku.

Tvar zakřivení indiferenční křivky ukazuje poměr, v jakém je spotřebitel ochoten vyměnit jedno zboží (X) za jiné zboží (Y) bez toho, aby se změnil jeho užitek. Na grafu 6.7 (indiferenční křivka U₁) je zobrazena substituce zboží Y zbožím X. Při obou změnách spotřebních košů (z A na A₁ a z B na B₁) spotřebitel zvětšuje spo­třebu zboží X vždy o stejný (jednotkový) objem.

V případě pohybu z bodu A do bodu A₁ platí, že ∆Y > ∆X. Je to způsobeno tím, že při této změně jednotka zboží X přináší spotřebiteli větší dodatečný užitek než zboží Y.

Při pohybu z bodu B do bodu B₁ platí obrácená nerovnost ∆Y < ∆X, protože dodatečná jednotka zboží X přináší menší dodatečný užitek pro spotřebitele než zboží Y.

Při změnách obou spotřebních košů je zřejmé, že při postupu po indiferenční křivce dolů a doprava klesá ∆Y. Tento jev nazýváme klesající mírou substituce zboží X za zboží Y.

Spotřebitel tuto zákonitost aplikuje ve svých úvahách, když si vytváří různé kombina­ce zboží, které hodlá nakoupit. Ze zkušenosti spotřebitel ví, že čím více má nějakého zboží, tím menší užitek mu přináší toto zboží v porovnání s druhým zbožím, kterého má nedostatek. Proto je spo­třebitel ochoten vzdát se většího množství zboží Y, chce-li získat vzácnější (druhou či třetí) jednotku zboží X. Lze tedy konstatovat, že s růstem množství zboží X klesá jeho mezní užitek a naopak roste mezní užitek zboží Y. Každá další jednotka zboží X tedy do­káže nahradit stále menší množství zboží Y.

Rozpočtová omezení spotřebitele (rozpočtová přímka)

Celková spotřeba spotřebitele je dále limitována výší jeho dis­ponibilního důchodu a tržními cenami nakupovaného zboží. Na těchto faktorech závisí, na kterou indiferenční křivku spotřebitel dosáhne, do jaké míry uspokojí svoje potřeby.

Spotřebitel může vybírat z mnoha kom­binací těchto zboží a jeho možnost volby limitují dvě krajnosti. Při jedné krajní alternativě použije celý důchod jen na nákup zboží X a při druhé nakoupí pouze zboží Y.

Graf 6.8 ilustruje tyto dvě extrémní možnosti (absolutní preferenci zboží X zobrazuje bod M a bod N variantu, kdy je nakoupeno pouze zboží Y). Přímka NM, která spojuje tyto krajní alternativy, znázorňuje linii možných kom­binací zboží X a Y a nazýváme ji rozpočtovou (důchodovou) přím­kou nebo přímkou „spotřebních možností".

Body tvořící plochu trojúhelníku OMN, které leží pod přímkou NM zobrazují různé kombinace, ve kterých není disponibilní dů­chod plně využit (např. bod Q).

Zvýšení ceny zboží X, například 0 100 %(na 10 peněžních jednotek) při nezměněné ceně zboží Y, způsobí pokles poptávky po zboží X(bod P) a povede k vzniku nové křivky rozpočtového omezení (NP).

Pokles ceny zboží X vyvolá větší poptávku po tomto statku a křivka rozpočtového ome­zení se otočí ven z kvadrantu.

Zvýšení (snížení) disponibilního dů­chodu při nezměněných cenách zboží vede k posunutí křivky roz­počtového omezení nahoru (dolů), variantu zvýšení důchodu ilustruje křivka N'M'.

Spotřebitel maximalizuje svůj užitek při daném důchodu a cenách zboží tehdy, když se křivka rozpočtového omezení dotýká indiferenční křivky (stává se její tečnou).

B od E na grafu 6.9 znázorňuje optimální kombinaci množství zboží X a Y. Při této volbě se spotřebitel dostává do rovnováhy, protože celý jeho důchod je vynaložen na spotřebu a jeho subjektivní představy o maximalizaci užitku jsou splněny.

Spotřebitelského optima nemůže být dosaženo v bodu A, který sice leží na rozpočtové přímce, ale zároveň je na indiferenční křivce U1, která přináší nižší užitek než křivka U₂.

Cenový efekt - každý spotřebitel reaguje na změny cen zboží na trhu tím, že vybírá jiné kombinace poptávaného zboží a tak zároveň mění svoji rovnováhu. Změna v poptávce po zboží, která je způsobena změnou ceny tohoto zboží vytváří:

1. Substituční efekt. Pokud vzroste cena jednoho zboží (při neměnnosti ostatních faktorů), je výhodné substituovat toto zboží jiným zbožím, které se stalo relativně lacinější. Poptáv­ka po dražším zboží se snižuje.

2. Důchodový efekt. V tomto případě jsou změny v poptávce vyvolány poklesem nebo růstem reálného důchodu, který je dů­sledkem růstu (poklesu) ceny daného zboží. U normálního zboží se tento efekt projeví tím, že například zvýšení reálné­ho důchodu vyvolá dodatečnou poptávku. U inferiorního (podřadného) zboží stejný impuls způsobí pokles poptávky.

Tržní poptávka

S oučet všech individuálních poptávek spotřebitelů dává tržní poptávku po daném statku (graf 6.11). Tržní poptávka vyjadřuje vztah mezi cenou daného statku a množstvím poptávaným vše­mi spotřebiteli, za jinak neměnných okolností. Na tržní poptávku působí stejné vlivy jako na poptávku individuální (např. změna v důchodech), jejich projevem je posun této křivky.

Strana 5 (celkem 5) Zpracoval M 14.11.po Kr.2020