Spotřební výdaje – model mezičasové volby

umožňuje objasnit rozhodování člověka mezi přítomnou a budoucí spotřebou

spotřebitel dělí období života na aktivní věk a stáří

během aktivního věku spotřebitel spoří na stáří, aby ve stáří mohl dofinancovat svou spotřebu z úspor a jeho spotřeba se nesnížila oproti období aktivního života

substituční efekt – úrok je nákladem příležitosti a rozhodne-li se subjekt pro přítomnou spotřebu, vzdá se tak úroku, který by mu vynášely jeho úspory

důchodový efekt – zvýšení úrokové míry zvyšuje důchod a na zvýšení důchodu člověk reaguje zvýšením spotřeby

vznik 1930 – kniha „Základy teorie mezičasové volby“ (I. Fisher)

člověk při rozhodování o spotřebě bere v úvahu nejen přítomný, ale i očekávaný budoucí důchod a chce mít během života rovnoměrnou spotřebu, kterou nemění

výchozím předpokladem, že je spotřebitel v mládí schopný odhadnout svůj důchod za celý následující život a odhadnout i spotřebu

předpokládá se, že mladý člověk spotřebovává víc, než kolik vydělá

rozpracování v 50. letech 20. století – F. Modigliani, R. Brumberg, F. Ando – reakce na keynesiánskou teorii spotřeby

spotřeba je určena

• rokem, kdy začne pracovat

• rokem odchodu do důchodu

• předpokládaným rokem dožití

• čistou mzdou při nástupu do zaměstnání

• čistou mzdou při odchodu do důchodu

• meziročním přírůstkem mzdy

vychází z předpokladu, že důchod má často dvě složky – permanentní a přechodnou

člověk mění spotřebu pouze v reakci na takové změny důchodu, které považuje za permanentní

permanentní důchod – důchod, který člověk dlouhodobě očekává

na přechodné změny důchodu člověk spotřebou nereaguje vůbec (nebo zanedbatelně)

v krátkém období sklon ke spotřebě klesající, v dlouhém období sklon ke spotřebě stálý

vznik r. 1957 – M. Friedman

domácnosti mohou celý svůj disponibilní důchod „ “ utratit za spotřebu statků a služeb, nebo část uspořit

úspory domácností „S“ jsou nespotřebovanou částí disponibilního důchodu

úspory domácností se skládají z

• autonomních úspor „Sa“, nezávislých na „ “

• indukovaných úspor „s “, závislých na „ “

• S = Sa + s

• s – mezní sklon k úsporám

investice – výdaje na pořízení investičních statků

nejsou mezi ně zařazeny např. akcie a obligace

investiční výdaje firem jsou autonomní (nejsou závislé na disponibilním důchodu)

• celkové investice odpovídají autonomním investicím

vůči produktu jsou neelastické (krátké období!!!)

v dlouhém období se musí uvažovat o změně kapitálu

uvažována existence pouze dvou sektorů – domácností a firem

jedná se o ekonomiku uzavřenou

zjednodušený model – vládní výdaje nulové, vývoz a dovoz neexistuje

předpoklad, že podniky jsou schopny uspokojit jakoukoliv poptávku po produkci

produkt je složený ze spotřeby domácností „C“ a investic firem „I“

• Y = C + I

předpoklady

• plánovaná poptávka se vždy uskuteční, investice jsou složeny z plánovaných a neplánovaných, plánované výdaje se skládají ze spotřebních výdajů a plánovaných investic

• rovnováha nastává, když agregátní plánované výdaje odpovídající agregátní poptávce se rovnají produktu

• produkt se rovná spotřebě a plánovaným a neplánovaným investicím

• neplánované investice jsou nulové (neexistují) – pokud jsou neplánované investice jiné než nulové, bude na trhu nerovnováha