Добавил:
Upload Опубликованный материал нарушает ваши авторские права? Сообщите нам.
Вуз: Предмет: Файл:
451 stupňů.docx
Скачиваний:
2
Добавлен:
25.11.2019
Размер:
176.89 Кб
Скачать

Vzpomněla.“

„Není to jenom ta mrtvá žena,“ řekl Montag. „Včera v noci jsem myslel na všechen petrolej,

který jsem vypotřeboval za posledních deset let. A myslel jsem na knihy. A poprvé jsem si

uvědomil, že za každou knihou stojí nějaký člověk. Nějaký člověk si ji musel vymyslet. Nějakého

člověka to stálo pořádně času, než ji dostal na papír. A na tohle jsem já předtím nikdy ani

nepomyslel!“ Vstal z postele.

„Někomu to možná trvalo celý život, než zapsal několik myšlenek, které ho napadly, když se

rozhlížel po světě a po životě, a pak přijdu na dvě minuty já a bum! Je po všem.“

„Dej mi pokoj,“ řekla Mildred. „Já jsem nic neudělala.“

„Tobě mám dát pokoj! To se ti řekne, ale jak mám dát pokoj sobě? Nepotřebujeme si dávat

pokoj. Čas od času potřebujeme mít opravdové a pořádné starosti. Jak dlouho už jsi neměla opravdu

pořádné starosti? Kvůli něčemu důležitému, kvůli něčemu skutečnému?“

A potom zmlkl, protože si vzpomněl na minulý týden a na dva bledé oblázky, které zíraly

Vytřeštěně na strop, a na hada-pumpu se zkoumajícím okem, na dva muže s obličejem jako z mýdla

a s cigaretami, které jim poskakovaly v ústech, když hovořili. Ale to byla jiná Mildred, to byla

Mildred tak hluboko v nitru téhle Mildred a s takovými starostmi, s takovými opravdovými starostmi, že spolu ty dvě ženy neměly nikdy nic společného. Odvrátil se.

Mildred řekla: „Tak teď sis to spískal. Vidíš — venku před domem? Podívej se, kdo tam je.“

„To je mi jedno.“

„Právě přijel Fénix a nějaký člověk v černé košili s oranžovým hadem na rukávě jde po

cestičce sem.“

„Kapitán Beatty?“ zeptal se.

„Kapitán Beatty.“

Montag se ani nehnul, stál a hleděl do studené běloby zdi přímo před sebou.

„Prosím tě, jdi a pusť ho dovnitř. Řekni mu, že jsem nemocný.“

„Řekni si mu to sám!“ Přešla několika kroky sem a tam a zůstala stát se široce rozevřenýma

očima, když elektrický anunciátor od předních dveří zavolal tiše, tichounce její jméno — paní

Montagová, paní Montagová, někdo tu je, někdo tu je, paní Montagová, paní Montagová, někdo tu

je — a pak oněměl.

Montag se přesvědčil, je-li kniha pod polštářem dobře schovaná, pomalu vlezl do postele,

přihladil si pokrývku přes kolena a na prsou a napolo se posadil. Za chvíli se Mildred pohnula,

Vyšla z místnosti a kapitán Beatty s rukama V kapsách vpochodoval dovnitř.

„Vypněte rodinku,“ řekl Beatty a díval se kolem, na všechno kromě Montaga a jeho ženy.

Tentokrát Mildred neotálela. Naříkavé hlasy v saloně přestaly ječet.

Kapitán Beatty se s pokojným výrazem v brunátné tváři posadil do nejpohodlnějšího křesla.

Dal si načas, než nacpal mosaznou dýmku, zapálil ji a vyfoukl velký oblak kouře. „Jen mě tak

napadlo, že sem zajdu a podívám se, jak je našemu nemocnému.“

„No a co byste řekl?“

Beatty se usmál a odhalil přitom průsvitně růžové dásně a cukrovou bělostnost svého chrupu.

„Všechno je mi jasné. Chtěl jsi mi zavolat, jestli si můžeš vzít dnes volno.“

Montag se v posteli napřímil.

„No dobře,“ řekl Beatty, „vezmi si volno!“ Prohlížel si svůj věčný zapalovač, na němž stálo

TENTO ZAPALOVAČ ZAPÁLÍ MILIÓNKRÁT SE ZÁRUKOU, a začal nepřítomně škrtat

chemickou zápalkou, sfoukl plamínek, škrtl, sfoukl, škrtl, promluvil několik slov, sfoukl. Podíval se

na plamínek. Foukl, podíval se na sloupek kouře: „Kdy budeš v pořádku?“

„Zítra. Možná pozítří. Začátkem příštího týdne.“

Beatty zabafal. „Tohle sedne dřív nebo později na každého požárníka. Ale potřebuje jen

porozumění, aby pochopil, jak to chodí. Potřebuje znát dějiny našeho povolání. S tím už teď

nováčky nekrmí jako dřív. Zatracená pitomost!“ Zabafal. „Dneska už se na to pamatujou jenom